Může ale obě agendy stíhat a dávat jim sto procent? „V tuto chvíli ještě nevím. Bude to na mém posouzení, ale prioritou je politika.“
V rozhovoru pro MF DNES však Hnilička především mluví o své třetí roli, na kterou se připravuje. Andrej Babiš, jeho šéf z hnutí ANO, ho chce v čele chystané Agentury na podporu a řízení sportu, která má po dotačních aférách zajistit průhlednější financování sportu.
„Jsem do toho nadšený. Samozřejmě se můžu spálit, nebylo by to poprvé v životě. Ale je nás hodně, kteří bojujeme za úpravu podmínek financování, a já cítím ze sportovního podhoubí velkou podporu.“
Až agentura vznikne, budete se muset kvůli střetu zájmů vzdát práce pro hokejový svaz, ne?
Je to možné. Ale zatím mi tu práci nechte. Momentálně je to ještě pořád 50 na 50, jsem napůl poslanec a napůl člověk z hokejového svazu. Coby generální manažer hodně věcí deleguji a dohlížím na ně, zároveň ale mám v gesci dost práce kolem dětí a mládeže - a tam by mohlo nastat, že to stíhat nebudu.
Může být poslanec skoro tři týdny v Koreji na olympiádě a pak v Dánsku na mistrovství světa?
Tam by problém přijít mohl. Otázka je, jestli tam jako generální manažer musím být celou dobu. To budeme řešit za pochodu. A taky, jak to budu mít domluvené na klubu. Tedy poslaneckém klubu.
Milan Hnilička byl hostem diskusního pořadu Rozstřel.
Co když se bude v únoru hlasovat o důvěře vládě a vy budete na olympiádě?
Tak samozřejmě budu muset sedět v Poslanecké sněmovně. To je pro mě priorita a hokej by musel jít stranou. Pak bych řekl, že už to stíhat nemůžu. Vnímám svou pozici v politice směrem ke sportu. Stagnujeme v něm a ministerstvo školství (MŠMT) má vůbec problém vyplatit programy a nejvíc na to doplácí sportovní prostředí. To je neakceptovatelné a je to jeden z důvodů, proč jsem se do politiky vrhl. Chceme sport financovat tak, abychom zastavili sešup na výkonnostní křivce. Jsme na ústupu v basketbale, volejbale, házené. I fotbal odchází ze světové scény, hokej jakbysmet. Dnes se v něm držíme v šestce, ale byli jsme zvyklí na medaile.
Máte být šéfem agentury a vy i vaše hnutí opakujete - stejně jako další partaje - zajistíme transparentnost financování sportu. Jak?
Sport má mít pravidla, a to i ve financování. Nejde to udělat tak, že se budeme dívat jen na počet členů, zvlášť když ani nemáme rejstřík sportovců, který už měl být hotov. Pak se současné programy těžko nastavují, když jedno z hlavních kritérií máme na vodě. A budeme-li se bavit o infrastruktuře, kvůli které vznikl dotační skandál, tak tady ani nemáme pasportizaci (inventuru) sportovišť. Kdo objektivně řekne, že tam je něco potřeba udělat a tam ne? Takže ona transparentnost je v nastavení pravidel. A tam si musí stát, potažmo úřad obhájit, jakou cestou chce jít. Musí dojít ke shodě mezi svazy - menšími i většími - zástupci školních sportů i jiných sdružení. Musí se vytvořit pravidla. Ta ale vždy budou subjektivní, protože nikdy na to nenajdeme rovnici.
Kdo je Milan Hnilička
|
Dobře, ale ta pravidla na financování se politici marně pokoušejí najít 28 let...
... ano a ani my tři to tady teď nevyřešíme.
To ne. Ale vy jste muž, který už brzy má šéfovat týmu, jenž rozhodovat bude. Měl byste vědět jak. Příklad: kdo typově dostane víc? Florbal, který má obří členskou základnu, nebo biatlon, který je do počtu členů minoritní, ale úspěchy má teď značné?
Mám na to svůj názor, který si ale nyní nechám pro sebe. Neměl by rozhodovat jeden člověk. Ale hlavní problém sportu dnes není ten, jestli má víc peněz dostat florbal, nebo biatlon. Ale že pohybová gramotnost dětí, které přicházejí do školy, je na velmi nízké úrovni. Kultura sportu je zanedbaná a upadá. Takže potřebujeme iniciátory sportu, aby děti vůbec sportovaly. Potřebujeme, aby se česká mládež začala hýbat. Svazy tedy můžeme i motivovat za jejich aktivitu, jak dokážou ke sportu přivést děti, jakou mají úspěšnost v reprezentaci.
To budou tedy ta kritéria?
Těch může být hodně, o penězích musí rozhodnout široká komise zástupců sportu. Ale zdůrazňuji, že smyslem nemá být rozdělovat peníze pro reprezentaci, protože problémem je, že děti neumějí kotoul. Já nevidím, že by na to v současných programech bylo myšleno. U nich je transparentnost s otazníkem. Pokud chceme něco napravit, musíme mít ten správný nástroj, ale ten současný je nedostatečný.
Je sport v politice minoritní záležitost?
Jednoznačně. V rozpočtu MŠMT a v problémech, které se tam řeší, je sport na periferii zájmu. Není výjimkou, že školství použilo část peněz, které byly původně určené pro sport, na jiné účely.
Sport má teď ročně dostávat zhruba šest miliard korun. Jaká je vaše představa?
Jenže ani těch šest miliard nebylo letos naplněno! Sport vnímáme jako fenomén, který se vyrovnává kultuře. Při současných kritériích může být cílová částka dvanáct miliard. Nebude to za rok, jde o cílovou částku. Ale bez sofistikovaného a pro sportovní hnutí přijatelného systému nemohou zatím peníze protékat.
Hnutí ANO v září představovalo svůj program pro sněmovní volby. Nechyběl Milan Hnilička.
Nemáte při takovém rozpočtu zájem o samostatné ministerstvo sportu?
Ne. Naše hnutí je zastáncem snižování a sdružování ministerstev. Agentura nemusí mít velký počet zaměstnanců, jde o kvalitu. Ano, bude potřeba víc lidí, než se teď sportu na ministerstvu věnuje, protože 28 úředníků je nedostačujících. Ale chceme zaměstnance koncentrovat, ne nabírat. Chceme vlastní rozpočtovou kapitolu a chceme řešit sportovní problémy a ne, jestli peníze z MŠMT vůbec dostaneme.
Inspirujete se v zahraničí?
Líbí se mi severské země, ale tam je životní styl sportovně laděný. U nás se to vyvinulo tak, že hodně rodičů nekouká na sport jako na prevenci, aby dítě netrávilo zbytečně čas na ulici. Ale stále na to kouká skrz financování. Musíme sporty pro děti zlevnit. Ale jsem si jist, že v rámci školy, školních kroužků se vše dá vyřešit a tady máme rezervy.
Máte pocit, že je sport pro děti drahý?
V některých oblastech může být. Myslím si ale, že je to velmi často kvůli ambiciózním rodičům. Kupují vlastní a lepší výstroj, platí extra trenéry, aby jejich dítě ve vývoji více akcelerovalo, ale je to jejich právo. Aspoň děti sportují. Pořád ovšem v naší republice existuje spousta rodin, pro které je sport nedostupný. My musíme najít cestu, jak jim možnost „hýbání se“ zlevnit.
V zákoně o podpoře sportu se píše, že „základními prioritami je podpora sportu dětí a mládeže a jejich trenérů a podpora sportovních reprezentantů“. Máte představu, kolik procent z rozpočtu by šlo na mládež a kolik na reprezentaci?
Poměr neřeknu, i když ho mám v hlavě. Ale nejvíc peněz by mělo jít do základny. Pokud chce jakýkoliv sport být úspěšný - ve světě i doma - musí pracovat s mládeží. Získat co nejširší základnu a mít u dětí odborníky. Zároveň stát musí říct, které sporty chce financovat, aby byly na světové úrovni. A vybrat sporty, které chce, aby dělali všichni.
Zároveň ale ve financování sportu panuje velká roztříštěnost. Je tu ministerstvo školství, své sportovce podporují i ministerstva obrany a vnitra. Peníze jdou z krajských rozpočtů, samosprávy.
Proto se o agentuře bavíme. Musí umět komunikovat s resorty, domluvit poměr mezi financováním sportoviště a činnosti na něm. Je toho hodně, proto chceme, aby bylo vše řešeno samostatným orgánem státní správy, který bude mít v gesci řízení a rozvoj sportu.
Odolá agentura známým sportovním lobbistům? Hlavně kvůli nim se rozjela dotační aféra.
Ve sportu jsou samozřejmě lidi, kteří se v něm léta pohybují. Já komunikuji se všemi, protože člověk potřebuje nasát různé potřeby malých i velkých sportů. Je důležité, aby to agentura ustála a vytvořila co nejtransparentnější prostředí. V tom se může lobbistům velmi špatně pohybovat a jedině tak je můžeme omezit. Lobbisti ale vždycky byli, takže nemůžeme předpokládat, že hned skončí. Bude důležité obhájit si, proč šly peníze zrovna tam. Někdy to může vypadat, že měly jít jinam - že místo fotbalu je měl dostat třeba basketbal. Ale právě tady musí mít agentura jednoznačnou vizi a jasná pravidla.
Prezident Zeman brzy pověří Andreje Babiše, aby sestavil vládu. Hnutí ANO tak bude mít v gesci i MŠMT, může tedy následně agentura vzniknout?
Na tohle vám neodpovím. Máme několik strukturálních verzí, jakým způsobem sport podchytit tak, aby se realizovaly všechny vize, o kterých jsem mluvil.
Kdy tedy agentura vznikne?
Záleží to na spoustě věcí. Máme služební a kompetenční zákon. Vše má svá pravidla a já je teď řeším spolu s legislativci. Chceme vytvořit produkt, který bude od začátku správný.
Takže to budou řádově měsíce?
Ano. Ale může to být i rychleji. Jsou na to nástroje, jak to uchopit.
Ptáme se i proto, že kvůli dotační aféře mnohé svazy marně vyhlížejí peníze. Ruší akce typu mistrovství světa.
Ale já nejsem ten, kdo teď o nich rozhodne. Zaobírám se věcmi, které by pomohly v krátké době s nastavením financování, ale nevím, jak hodně je to koncepční. Pro mě je mnohem důležitější, jak nastavíme koncepci agentury a jak bude fungovat do budoucna. Ale nemůžu teď mluvit o časovém horizontu nebo struktuře. Mám to v hlavě a vnímám, že sportovní prostředí po tom volá. Vznik agentury vnímá sport jako revoluční krok, protože každoroční rozdělování peněz - jako bylo dosud - mělo dost nejasná pravidla.
O konkrétním termínu nechcete mluvit. Co o lidech v týmu?
Mám představu o sportovní radě, ale konkrétně jmenovat nebudu. Ani to v tuto chvíli není o jménech. Potřebují tam být zástupci sportů, velkých a malých svazů, střešních organizací. Zastoupení musí mít i školní a univerzitní sporty, ale hlavně jde o to, aby to byla pracovní skupina, která bude v kontaktu s terénem. Nechceme vytvářet dotační programy od stolu.
Ta komise bude jen pracovní a bude mít jen doporučující status? Nebo bude i schvalovat?
To se bude odvíjet podle struktury. Ale principiálně to bude s ohledem na rozvoj sportu a jeho financování dle nastavených pravidel strašně důležitá komise.
Zjednodušeně - jaký je hlavní cíl agentury? Aby mnohem víc dětí umělo kotoul?
To je priorita. Široká základna je to, co reprezentace potřebuje. Struktura se musí podobat pyramidě, pokud se tak nestane, náš sport nebude mít úspěch. Ale sport nemá být jen o dětech. Nelíbí se mi třeba, jak se ohledně sportování staráme o důchodce. Měli bychom je motivovat. Aby třeba vzali psa a šli se denně 40 minut projít. Chci zlepšit kulturu sportu, osvětu.
Andrej Babiš při předvolebních cestách po Česku slíbil podpořit mnoho sportovních projektů. Ať už hokejové arény v Brně a Jihlavě, plochodrážní stadion v Mariánských Lázních či rychlobruslařskou halu Martiny Sáblíkové. Vážně zajistíte jejich spolufinancování?
V Brně je obrovská poptávka po hokeji a i fotbal by si tam zasloužil lepší stánek. Řeší se ale i národní sportovní centra, jako je Nymburk. Ale potřebujeme si k tomu sednout a konkrétně si říct, které sporty v tom Nymburku budou. Můžeme něco podpořit, ale já potřebuji vidět vytížení toho areálu a garanci, proto je důležitá komunikace se svazy, jak to budou využívat.
Dobře, ale stavět halu pro Martinu Sáblíkovou mi - při vší úctě k jejím úspěchům - přijde jako ryze populistické gesto.
Je potřeba na to nahlížet, co pro stát v rámci sportu udělala. Rychlobruslení nemá členskou základnu jako jiné sporty, ale Martina náš stát velmi proslavila. Bavme se o tom, jak jí vytvořit podmínky. A ta hala by byla vymyšlena multifunkčně - určitě by tam nejezdila Martina a její čtyři kolegové sami. Byla by využita pro více ledních sportů.
Ale než se hala dokončí, bude ze Sáblíkové vdaná paní a bruslit už budou jen její děti, ne?
Jenže ona je ve světě personou a vždycky nás nějak bude v rychlobruslení reprezentovat. Pokud ve sportu zůstane jako trenérka nebo manažerka, bude mít pro nás s ohledem na svět obrovskou váhu. Není od věci se bavit, jestli bychom ve spolupráci s krajem, samosprávou nenašli cestu, jak z respektu k Martině areál postavit. Samozřejmě by bylo lepší, kdybychom ho už pět let měli.
Máte od Andreje Babiše v oblasti sportu volnou ruku?
To úplně ne. Ale sport ho hodně zajímá. I když, co se týče rozpočtu, je oproti jiným resortům trpaslík. On ale vnímá, že pro republiku je sport důležitý. Mám v něm zastání a sport v něm má oporu.
Rozstřel s Milanem Hniličkou:
