O čem po závodě ještě mluvil?
O mrazu, větru a regulérnosti závodu:
Bylo tady asi 12 stupňů pod nulou, ale silný vítr tlačil mráz pocitově ještě níž. Naštěstí jsem se dobře oblékl a na trati jsem nepromrzl, jako mnoho jiných kluků. Podmínky byly opravdu hodně tvrdé, jak na trati, tak na střelnici. Na druhou stranu to bylo stejně těžké pro všechny. Vítr totiž nebyl nárazový, ale setrvalý. Někdo si tím prostě poradil lépe, někdo hůře. Nejtěžším úsekem pro mě byl příjezd na stadion. Až na jednu výjimku jsem tam jel vždy sám a ten protivítr mi bral strašně moc sil.
O prvním, netrefeném, terči:
Na to neměl vliv vítr, byla to jednoznačně moje chyba. Ránu jsem uspěchal a strhl někde na čtyři, na pět hodin.
O druhé nejdelší závěrečné střelbě vestoje:
Než člověk začne střílet, musí mít jasno v tom, jak položku pojme. Viděl jsem, že se hodně chybuje, a proto jsem si řekl, že zkusím s větrem bojovat, položku si pohlídám a vydělám na tom. Po bitvě je každý generál, ale i já sám bych si teď za to rozhodnutí nafackoval. Vím, že kdybych střílel v normálním rytmu, ušetřil bych spoustu času a nějaký terč bych určitě trefil. Navíc mně neuvěřitelně vytuhly nohy a trvalo mi, než jsem se dostal opět do tempa.
O nejrychlejším čase v posledním kole:
Když jsem vyjížděl po poslední položce ze střelnice, překvapilo mě, že jedu jedenáctý. Myslel jsem si, že po těch třech chybách budu mnohem více vzadu. Viděl jsem před sebou skupinu několika závodníků, a tak jsem si řekl, že se zmáčknu, co to půjde. Naštěstí mi síly vydržely až do konce.
O sedmém místě:
S umístěním jsem ve výsledku určitě spokojený. Sice mě trochu mrzí, že jsem před poslední položkou neudělal jiné rozhodnutí, ale každé umístění v elitní desítce má svoji kvalitu a jsem za něho rád.
O silách pro závod s hromadným startem:
Kolik mi jich zbylo? V tuto chvíli málo, hodně málo. Vlastně si ani neumím představit, že bych měl jít znovu na start. Ale snad se z toho vyspím. Doufám také, že v neděli budou lepší podmínky - méně větru a větší teplo.
