A mohl být ještě výš. V závěru dotíral na druhého Martina Fourcada, jenže Francouz si vedení zkušeně pohlídal. „Zavřel mi to tam. Ale stejně je třetí místo super,“ radoval se Šlesingr.
Mohl byste popsat finiš z vašeho pohledu?
Když jsem vyjížděl po čtvrté střelbě, tak jsem viděl, že jedu za Martinem. Za námi byli Norové a vzhledem k tomu, jak zajeli včera ve sprintu, tak jsem se spíš bál, aby nedotírali oni zezadu, než abych myslel na to, jestli se budu držet Martina. Včerejší běžáky nenaznačovaly, že bych měl být papírově silnější hráč. Ale říkal jsem si, že se budu držet Martina, co to půjde, aby mi pomohl si je udržet za zády. Ke konci už bylo vidět, že toho má Martin taky plné zuby. Říkal jsem si, že kdyby mi neodskočil, tak bych s nim mohl vydržet až do cíle a zkusit nějaký útok.
Což se povedlo.
Ano. Zkusil jsem to, ale Martin už je dost zkušený na to, aby si takové věci hlídal. Do cílové rovinky jsem najížděl za ním, on směřoval na střední koridor, tak jsem si říkal, že si musím vzít levý nebo pravý. Do levého jsem to měl blíž, do pravého bych si to prodloužil. A když člověk finišuje s takovým závodníkem, tak nemá význam zajíždět metry navíc. Dalo se spoléhat jen na to, že si útoku nevšimne třeba dostatečně včas a nebude mít prostor mě tam zavřít. Ale vycítil to a udělal to z jeho strany určitě dobře. Šel do levého koridoru, takže mi to tam uzavřel. Z boje mě tak nějakým způsobem vytlačil. Ale z jeho strany to bylo určitě takticky dobře udělané.
Přesto - je povzbuzující, že jste se obávaného běžce Fourcada držel až do úplného cíle?
Určitě to nějakým způsobem povzbuzující je. Taky si myslím, že jsme měli dobré lyže, to nás podrželo. Trať je teď extrémně těžká, jsem zvědavý zítra u masáku, kolik bude energie, jak se s tím budeme prát.
Hnalo vás dopředu, když jste se i díky čisté střelbě stále posouval výš?
Spíš to ze začátku vypadalo, že držím tu pozici, než že bych se vyloženě někam posouval. Až po stojkách se to začalo trochu hýbat dopředu. Myslím, že se mi docela dařilo nemyslet na to, že se sunu dopředu. Koncentroval jsem se na to, co jsem zrovna dělal, což bylo určitě dobře, i díky tomu se mi podařilo zastřílet čistě. Neřešil jsem, jestli mi jde o bednu, nebo ne.
V Ruhpoldingu jste zatím neminul ani jednou. Věříte si na střelbu už víc?
Těžko to hodnotit po dvou závodech. Ale po včerejším sprintu, kdy jsem dokázal dobře zastřílet, tak jsem dneska v tomhle ohledu už částečně klidnější byl. Říkal jsem si: Dal jsi to včera, proč bys to nedal dneska. Střelnice není nijak extra těžká, nejtěžší faktor je, když tam přijedete s Němcem. Říkal jsem si, že je určitě možné tady zastřílet dobře. Věřil jsem tomu, že to nějakým způsobem dokážu.
Zkrátil jste taky vousy, byla to součást plánu něco změnit?
Už jsem to měl docela dlouhé. Říkal jsem, že si to nechám do Vánoc. A po Vánocích jsem se rozhodl to shodit. Ne že bych si myslel, že mi to pomůže. Dneska mě na to někdo upozornil, že je to možná těmi vousy. Ačkoliv na to nevěřím, možná už si to narůst nenechám.
V Ruhpoldingu jste v individuálním závodě před rokem vystoupal na stupně vítězů naposledy, letos jste se na „bednu“ tamtéž vrátil. Bude to oblíbené místo?
Je docela zajímavé, že ho moc rád nemám. To, že se mi tu daří, je samozřejmě pozitivní. Ale na druhou stranu tady jsou většinou takové podmínky, které moc v oblibě nemám. Bývá tu těžká, hluboká, mokrá trať, v čemž si moc neholduju. I profil trati je takový těžký, a když na tom člověk není běžecky úplně dobře, tak se tady může strašně trápit. Rozhodně bych neřekl, že Ruhpolding patří mezi moje oblíbená místa. Ale funguje to tady, to je zajímavé.
