Během uplynulých osmi sezon dovedl trenér Michal Nekola volejbalisty Dukly Liberec v extralize ke dvěma mistrovským titulům, třikrát ke stříbru a dvakrát k bronzu a smlouvu pod Ještědem prodloužil o další tři roky. Pod jeho vedením navíc armádní tým oslavil tři triumfy v Českém poháru a dvakrát se dokázal probít až do prestižního Final Four evropského Challenge Cupu.
Vloni v únoru se stal asistentem Španěla Miguela Falasky u české reprezentace mužů a na začátku minulého týdne přišel vrchol jeho trenérské kariéry. Po Falaskově nečekaném a dobrovolném odchodu jmenovalo vedení Českého volejbalového svazu Nekolu novým hlavním koučem národního týmu.
„Myslím, že pro každého člověka, který se věnuje sportu ať jako hráč nebo trenér, je nejvyšší pocta, když může reprezentovat svoji zemi. A trénovat český národní tým beru jako nejvyšší možný vrchol kariéry. Jsem rád, že mi svaz dal tuhle důvěru, protože situace nebyla jednoduchá,“ řekl 47letý Michal Nekola, který po dvou desetiletích následuje v roli hlavního trenéra české volejbalové reprezentace svého otce Miroslava.
Hlavní trenér Falasca oznámil kvůli osobním důvodům svůj konec u národního týmu v půlce června po závěrečném zápase Světové ligy. Měl jste nějaké náznaky, nebo vás to překvapilo?
Musím říct, že to pro mě bylo hodně překvapivé, nenadálé a byl jsem fakt zaskočený. Miguel mi prostě řekl, že končí. Mrzelo mě to strašně moc, protože jsme měli výborný vztah a spolupráce s ním se mi moc líbila.
Trenéři české volejbalové reprezentace mužůMilan Žák (1993–94) |
Jak velká zkušenost pro vás byla pracovat s ním u české reprezentace?Jako hráč i trenér prošel světoznámými kluby. Naposledy působil v polském Belchatówě, což je klub, který by určitě nepustil ke kormidlu jen tak někoho. V jeho přípravě byla spousta nových věcí, které jsem mohl poznávat a rád bych v jeho práci pokračoval dál.
Po Falaskově konci trvalo čtrnáct dní, než vás svaz určil jako jeho asistenta do pozice nového hlavního kouče. Byl jste během těch dvou týdnů nervózní?
Ani ne. Pro svaz to nebyla jednoduchá situace se rychle rozhodnout, myslím, že ve hře bylo víc variant a já jsem prostě jenom čekal, jak to dopadne.
Co vás čeká do začátku vrcholu sezony Mistrovství Evropy v Polsku?
Na začátku tohoto týdne jsme se sešli v Jablonci nad Nisou, kde se v areálu Městské haly budeme připravovat až do evropského šampionátu. Na začátku srpna odjedeme na tři přípravná utkání do Turecka a pak budeme ještě v Jablonci hrát třikrát s Kanaďany.
Po konci extraligy začala reprezentační sezona neúspěchem v kvalifikační skupině v Karlových Varech o postup na mistrovství světa, jak to hodnotíte?
To se, bohužel, nepovedlo. V domácím prostředí jsme skončili až třetí a nepostoupili jsme ani do baráže. To bylo velké zklamání, že se nám to nepodařilo zvládnout.
Pak přišla na řadu Světová liga, jak jste byl spokojený s účinkováním v ní?
Sehráli jsme tři turnaje v Koreji, doma v Českých Budějovicích a v Holandsku s bilancí čtyř vítězství a pěti porážek. Po tom neúspěchu ve světové kvalifikaci už to bylo trošku uvolněnější a hráli jsme o něco líp.
Co je potřeba změnit v přípravě na Mistrovství Evropy?
Nebyla to jedna věc, ve které jsme propadávali. Hlavně se musíme zaměřit na to, abychom byli preciznější v mezihře, důraznější na servisu a odstranili velké množství zbytečných nevynucených chyb.
V liberecké Dukle jste po osmi letech prodloužil po sezoně smlouvu o další tři roky. Vloni jste v letní přípravě na extraligu v klubu kvůli práci u národního týmu dlouho chyběl, jak to bude letos?
Bude to lepší než před rokem, kdy jsme v reprezentaci končili až 25. září. Letos se do přípravy Dukly zapojím hned po evropském šampionátu už na začátku září, tedy zhruba o tři týdny dřív.
