„Byl jsem tam strašně rád. Byla to moje první štace, moc děkuju Mírovi Přikrylovi (šéfovi klubu), že mi dal tu šanci začít trénovat. Bohužel v Ústí jsou ambice na hraně postupu do play off a já jsem chtěl víc, což mi splnil až Liberec,“ ohlíží se Nekola, jenž poslední čtyři roky vedl i český národní tým.
Co pro vás znamenalo trénovat reprezentaci?
Byla to pro mě ohromná čest, největší meta, jaké může trenér dosáhnout. Jsem strašně rád, že mi federace dala důvěru, nejdřív jako asistentovi, pak i jako hlavnímu kouči. Dostal jsem se na dvě mistrovství Evropy, zažil jsem Světovou a Evropskou ligu, bylo tam hodně krásných momentů a zážitků, hrozně mě to obohatilo.
Na co z reprezentační éry jste hrdý?
Jeden z top úspěchů bylo vítězství nad Francií, vítězem Světové ligy na mistrovství Evropy. A postup mezi nejlepších osm a následně ještě zápas s Němci o semifinále, kdy jsme hráli naprosto vyrovnanou partii. Tam si to sedlo se vším všudy a ten výsledek byl fantastický. Další sezonu jsme se dostali do finále Evropské ligy a do finále Challenge Cupu, nezvládli jsme až poslední utkání, což mě mrzí, ale i postup do finále těchto soutěží byl super výsledek. To byly dva vrcholy mé kariéry hlavního kouče.
Nekolu střídá u reprezentace volejbalistů trenér Novák |
Proč jste u národního týmu skončil?
Smlouva mi skončila a rozhodnutí svazu bylo takové. Z mé strany vůle pokračovat byla, ale čtyři roky je dlouhá doba, výsledky byly takové, jaké byly, na posledním ME jsme sice splnili cíl a postoupili ze skupiny, ale myslím si, že jsme mohli udělat daleko lepší výsledek. Čekali jsme možná trošku víc. Takže přichází změna a impulz pro tým.
Stabilní pozici máte naopak v Liberci, kde působíte od roku 2009 jako hlavní trenér.
Je to strašně dávno, uteklo to jako blázen. A pořád jsem tam šťastný. Je to tým, který hraje špičku extraligy, má nejvyšší ambice, hraje evropské poháry, každý rok o medaile. Jsem strašně rád, že mám příležitost tak dlouho trénovat jeden z nejlepších týmů v historii republiky.
Tou dlouhověkostí u jednoho týmu se z vás stává takový volejbalový Alex Ferguson.
To už psali před třemi lety a ono to pořád pokračuje, tak uvidíme. Mám smlouvu teď na rok, česká liga má svou kvalitu a prestiž i v zahraničí, takže vést tady dobrý tým má svou kvalitu a úroveň.
Za těch 11 let jste s Duklou slavili dva tituly.
Je to tak. Pětkrát jsme byli ve finále, čtyřikrát jsme vyhráli domácí pohár. Finálových účastí je dost, bohužel jsme to přetavili v titul jen dvakrát. Ale pořád je to špička, budu na to chtít navázat.
Berete to tak, že dva tituly jsou za jedenáct let málo?
Každý by chtěl vyhrávat každou sezonu. Myslím, že tam příležitost byla. Je to o tom, kdo má momentálně nejlepší formu, a my ji měli nejlepší dvakrát.
 |
V Liberci máte vždy za cíl titul?
Jednoznačně. Chceme vyhrávat ve všech soutěžích, extralize, v domácím poháru, v Evropě chceme postoupit co nejdál. Během těch jedenácti let jsme dvakrát postoupili do Final Four Challenge Cupu, to se tady nepovedlo nikomu. V Lize mistrů jsme reprezentovali dvakrát. Tlak je tu velký, Dukla je značka úspěchu a každý ze sponzorů a lidí z vedení chce vidět tuhle značku co nejvýš.
Když jste odcházel v roce 2009 z Ústí, pomyslel jste si, že v Liberci vydržíte tak dlouho?
Určitě jsem nepředpokládal, že vydržím jedenáct let v jednom klubu. Je to strašná pocta, že mám tak dlouhodobou důvěru.
Nikdy jste neměl zaječí úmysly?
Pořád člověk přemýšlí, jestli se neposune třeba do zahraničí, ale nikdy nepřišla tak atraktivní nabídka, která by stála za to, abych vyměnil tak výborný klub za nějakou nejistotu.
Usadil jste se v Liberci?
Bydlím v Praze, protože moje dcery tam chodí do školy, takže já dojíždím. Je to 100 kilometrů po dálnici, hodina cesty, dá se to absolvovat, i když za těch jedenáct let je to hodně kilometrů, to tedy musím říct. Nejezdím denně, v průběhu sezony tak dvakrát až třikrát na otočku, někdy přespávám v Liberci. Dcery už dospívají, půjdou na vysoké školy v Praze. Je to pro nás centrála, strategické místo. Jsme všichni Pražáci, bylo to pro nás nejlepší řešení.
Ústí po vašem odchodu žádného pronikavého úspěchu nedosáhlo, čím si to vysvětlujete?
Je to hodně otázka peněz. Kvalitní hráči jsou drazí a v okamžiku, kdy máte nižší rozpočet, tak si musíte vypiplat vlastní odchovance, což Ústí dělá. Za mě tam byli Moník, Habr a další skvělí hráči, ale když dorostli, odešli jinam.
Mám smlouvu na rok v Liberci, a pokud bude zájem, nemám důvod něco měnit. Jsem spokojený.
V Ústí sport celkově skomírá, přitom srovnatelně velký Liberec má na skvělé úrovni fotbal, hokej i volejbal.
Nevím, čím to je. V Liberci dlouhodobě tyhle sporty fungují, finance to ovlivňují hodně a ty sporty si je tady dokážou sehnat. Možná je tu víc strategičtějších firem. V Ústí to dlouhodobě drží Míra Přikryl, díky němu tam volejbal nějak funguje, není to vůbec jednoduché.
Vy jste v Ústí zažil ještě jako hráč jeho zlatou éru, berete to jako vrchol své hráčské kariéry?
Dva roky v Odolce a čtyři v Ústí, to byly mé vrcholy. Přišel jsem v roce 1994 z Odolky a během těch čtyř let jsme s Ústím vyhráli tři tituly. Tehdy tu byl výkvět českého volejbalu.
Jako hráč i trenér jste dosáhl už skoro všeho. Máte ještě nějakou vysněnou metu?
Vrchol je reprezentace, kde jsem působil. Určitě bych se nebránil nějaké atraktivní nabídce ze zahraničí, ale teď je to ještě složitější. Mám smlouvu na rok v Liberci, a pokud bude zájem, nemám důvod něco měnit, jsem spokojený.
Takže budete dohánět sira Alexe Fergusona?
Přesně tak, začnu ho honit (smích). Ale on byl v Manchesteru 27 let, takže než se to stane, budu už mít vousy až na zem (smích).
