Kdeže sněhový tankodrom jako ve středu při smíšené štafetě. Na Pokljuku dorazily mrazy, teploměr ukazoval minus jedenáct a na tratě byla najednou radost pohledět.
„Krásné lyžování, fakt za odměnu,“ nadšeně líčil nejlepší z českých reprezentantů. „Krásně tvrdá trať, bez nerovností. Navíc protože přituhlo až v noci na dnešek, nebyl ještě sníh úplně přemrzlý a křupavý, ale docela skluzný. Za mě super připravená trať.“
Ovšem nejen její kvalita byla o třídu lepší než ve středu.
Totéž se dá říci o výkonu Michala Krčmáře.
Po štafetě, při které musel vstoje třikrát dobíjet a sám sebe zkritizoval, se před médii ani slůvkem nezmínil, že se mu od druhého kola špatně dýchalo.
Nechtěl. Nerad se vymlouvá.
„Když stojím na startu, tak jsem v mé mysli zdravej. Proto jsem o těch potížích nemluvil, abych se potom zbytečně nezamotával v nějakém začarovaném kruhu.“
Že to ve středu s jeho dechem nebylo to pravé ořechové, což se patrně projevilo i jistou roztřeseností při nepovedené stojce, rozebíral až později s trenérem Ondřejem Rybářem.
Samozřejmě, mohlo jít o následek předchozí léčby covidu. Problémy s dechem přece patří mezi dlouhodobější následky.
Nebo jen tělo špatně zareagovalo na první závod ve vysokohorské nadmořské výšce. Kdo ví...
„Mohlo to být všechno se vším. Právě i proto, že možných proměnných je tolik, jsem o tom ani nechtěl mluvit,“ vysvětloval Krčmář.
Podstatné je, že během sprintu trable s dechem nepocítil.
Ani na ně před startem nechtěl myslet.
Raději vzpomínal, jak se po covidové pauze vracel do závodů při mistrovství Evropy v Polsku, na podniku určeném především pro biatlonisty z IBU Cupu, a jak ve středisku Duszniki Zdroj vybojoval osmou příčku ve sprintu a stříbro ve stíhačce.
 |
„Sice se zdá, že na Evropu jezdí druhá liga, ale kdo tam skončí do 6. místa, musí mít schopnosti na to jezdit ve svěťáku do dvacítky,“ porovnával. „Já jsem z Evropy odjížděl s pocity, že tady na světě nemusím hrát jen druhé housle. Ačkoliv jsem byl po covidu s mými ambicemi radši opatrný, zároveň jsem se uklidňoval: Máš natrénováno z minulé sezony a z léta, tak ten 14denní covidový výpadek snad nebude kritický.“
Pravda, páteční sprint rozjel na Pokljuce rozvážněji. Na prvním mezičase po 1,4 kilometru ztrácel 14,1 sekundy na tehdy vedoucího Johannese Bö.
„Zaúřadoval i můj respekt k tomu, co se stalo ve smíšence. Proto jsem chtěl dnes tělo na trati nejprve zapracovat a až pak jet dál ve velkém zatížení. Což fungovalo. Možná mi ta štafeta pomohla také po fyzické stránce, tělo se při ní rozpumpovalo a dnes jsem toho využil.“
Stačilo přidat slušnou střelbu.
Nejprve ležka. Za nula. Výborně. Hned se mu jelo ještě lépe.
A teď stojka. Kvůli chybám, které při ní předvedl ve štafetě, byl o dva dny dříve na sebe naštvaný. „Tehdy jsem ji vůbec nevyhodnotil dobře, což mě hodně srazilo dolů.“
Z chyb se však mají lidé poučit, že?
Tentokrát nic neuspěchal. „Ideálně rytmická položka to sice nebyla, ale dával jsem si na ni hodně velký pozor.“
A hlavně: druhá nula, to se počítá.
Do cíle se s číslem 52 přihnal na 9. místě. Ještě dlouho nebyl konec, ale už pouze Nor Dale a Francouz Desthieux jej sesadili o dvě příčky níže.
Za dvě nuly na střelnici si tak Michal Krčmář vysloužil dvě jedničky ve výsledkové listině. Usmíval se: „Jo, tahle hra s čísly je hezká. Z těch nul i 11. místa mám určitě radost. Také má ztráta na předek je v uvozovkách super, nedělní stíhačka bude další otevřený závod.“
Pouze 37,7 sekundy jej dělilo od zlatého Švéda Ponsiloumy. A 13,8 sekundy od první šestky.
Nadvláda Norů přerušena. Sprint na MS vyhrál Ponsiluoma, Krčmář jedenáctý |
Ve stíhačce bude mít před sebou borce ze čtyř zemí. Čtyři Nory, tři Francouze, dva Švédy a jednoho Rusa. Takřka všichni, až na Rusa Latypova, slavná biatlonová jména.
Ovšem Krčmář kontaktní závody miluje. V minulosti opakovaně udivoval, jak v nich ze zadních pozic skákal dopředu.
Zkraje této sezony doufal, že by mohl usilovat také o dobré celkové umístění ve Světovém poháru, třeba v elitní patnáctce.
Jenže takové myšlenky jsou pryč.
„Od nich jsem se musel oprostil. Když jsem kvůli covidu ztratil šest závodů, nemá cenu řešit celkový svěťák. Teď beru zbytek sezony závod po závodě. Takže si v sobotu odpočinu, půjdu si lehce zastřílet a pak se zase nažhavím na ten nejbližší další.“
Kdyby se mu stíhačka povedla, pak by mohl v Pokljuce aspirovat kromě startu ve vytrvalostním závodě ještě i na ten hromadný.
