Dneska to z vaší strany byla perfektní střelba a zlepšený běh, je to tak?
Běh byl lepší, ale pořád to nebylo nic extra. Spíš ta střelba byla dneska klíčem k úspěchu.
Ale přece jen, oproti vytrvalostnímu závodu a sprintu byl dnes běh lepší. Čím to, že to v předchozích závodech nešlo?
Sám nevím, byl jsem z toho rozpačitý, protože jsem se před závody cítil docela dobře, ale pak to za moc nestálo. Sedli jsme si s trenéry a povídali si o tom, proč to tak je. Rozhodně jsme nepanikařili a teď jsme rádi za tenhle výsledek, je to vzpruha pro všechny, protože i ostatní kluci se cítili lépe. Možná to bylo tím, že jsme se pomaleji rozjížděli, ale jistý si nejsem.
V cíli stíhacího závodu v Östersundu.
K tomu, abyste byl maximálně spokojený, ale pořád něco chybí, že?
Spokojený jsem určitě s výsledkem. Nechci, aby to vypadalo tak, že mám obrovská očekávání, ale ze svých pocitů vím, že jsem v posledním kole ještě schopný zabrat. Dneska to ale bylo spíš takové, že jsem se jenom držel. Rezervy určitě jsou, ale dneska to ode mě byl maximální výkon, se kterým jsem absolutně spokojený.
Vyhovují vám kontaktní závody víc? Nejlepší výsledek ve Světovém poháru máte z hromadného závodu v Ruhpoldingu...
Určitě, pomáhá mi to v běhu i ve střelbě. Jednak nemám moc čas extra přemýšlet a zároveň musím být neustále koncentrovaný, abych třeba někomu nešlápl na holi. V tomhle mi to vyhovuje.
Štafeta, vytrvalostní závod ani sprint vám úplně nevyšlo. Jak moc je sedmé místo ze stíhačky důležité pro vaše sebevědomí?
V cíli jsem cítil obrovskou úlevu. Ani jsem nekoukal na umístění, věděl jsem, že jsem zajel dobrý závod, ze kterého jsem měl dobrý pocit. Posunul jsem se dopředu, takže mi trochu spadl kámen ze srdce. Vím, že to jde, že jsme šli dobrou cestou. Se podívejte, jak je svět vyrovnaný. Johannes Bö byl druhý ve vytrvalostním závodu a třicátý ve sprintu. Není to tak, že teď budu pořád jezdit v nejlepší desítce. Ale když to člověku sedne, může se tam dostat, a to je důležité.
Co se vám během závodu honilo hlavou, když jste předjížděl jednoho soupeře za druhým?
Já jsem je spíše přestřílel (zasměje se). Když jsem odjížděl ze střelnice, viděl jsem, že dost soupeřů krouží po trestném kole, tak jsem čekal, co mi trenéři řeknou, kam jsem se posunul.
Překvapilo vás, jak moc soupeři chybovali?
Čekal jsem, že se pole bude dělit až při stojkách, ale už po dvou ležkách jsem byl dvaadvacátý, to mě překvapilo. O to víc jsem si pak na stojkách dal záležet, nebyla to žádná rychlopalba, spíš hlídané položky, abych dal nulu. A vyplatilo se to.
I v televizi bylo vidět, jak si střelbu vestoje hlídáte.
No no, většinou jsem z těch, co se mnou přijeli na střelnici, odjížděl poslední.
Zrychlená střelba se tak u vás zatím úplně neprojevila, ne?
Ono je to teď hrozně velký boom, ale každá položka je jiná. Možná v sobotu jsem mohl úplně vítr vypustit z hlavy, ale dneska to nešlo. Hned na první položce jsem dvakrát odkládal ránu, cítil jsem vánek do zad. Určitě jsme se v rychlosti střelby posunuli, ale stejně vždycky záleží na podmínkách.
Startoval jste z 38. místa, věřil jste, že se můžete posunout do první desítky?
Ne, vůbec. Nejsem typ, který by před závodem přemýšlel, kam až se může posunout. Věděl jsem, že je Fourcade odskočený a že pak je to dost vyrovnané. Ale vždycky záleží, jak střílí ti před vámi. Dneska mi svými chybami dovolili se posunout, ale příště můžou taky nulovat a nikam se neposunu. Mě to v závodě pak samozřejmě bavilo, když jsem viděl, jak se posouvám, ale nejlepší desítka mě ani nenapadla. Říkal jsem si, že když dojedu do dvacátého místa, bude to hodně slušný závod.
Do posledního kola jste vjížděl na sedmém místě, měl už jste tehdy radost z povedeného závodu?
Věděl jsem, že za osmým Šipulinem je díra, takže jsem věřil, že to zvládnu do desítky. Pět vteřin přede mnou byla ještě dvojice, ke které jsem se pokusil dotáhnout, ale absolutně jsem na to neměl. Zezadu mě naopak sjel Šipulin, tak jsem se soustředil na to, abych v cílové rovince vybojoval sedmé místo, což se povedlo. Poslední kolo jsem si užíval, mám rád souboje, což tam dneska bylo.
S Šipulinem jste si v závěru poradil, to je cenný skalp.
On mi to dost ulehčil. Střílel za tři, takže už byl z celého závodu unavený, jak pořád něco dojížděl. Moc sil mu do posledního kola nezbylo, tím to pro mě bylo lehčí.
Před Östersundem jste zůstal ve finském Vuokatti. Ze severu se tak vracíte po dlouhých týdnech. Na co se nejvíc těšíte?
Na sluníčko. V Pokljuce má být jasno, polojasno, taková příjemná zima. Už jsem na severu dost dlouho, sluníčko mi chybí.
Čekají vás dva „domácí“ závody. Nejprve v oblíbené Pokljuce, ve které trávíte čas i během přípravy na sezonu a pak v Novém Městě.
Je to jedna lepší destinace než druhá. Pokljuku mám rád, je to sice trochu výš a někdy se vám tam stane, že vám na trati dojde, ale snad se s tím popereme a i díky počasí si to užijeme. A o Novém Městě nemá cenu mluvit, to je odměna za celoroční dřinu. I kdyby to byl jediný závod v zimě, stojí to za to.
