V čem byl problém?
Loni se o úspěch velkou měrou zasloužili dva zahraniční nadhazovači – Dylan Brammer a Max McNabb, kdy s jejich výkonem na kopci a s jejich pomocí řízená defenziva přenášela klid a pohodu i do útočné fáze. Věděli jsme, že jsme schopní zápas držet s jedním dvěma obdrženými body a jedním dvěma povedenými odpaly to dokážeme vyhrát.
Letos jste osobnosti neměli?
Obrana, nejen co se týče zahraničních posil Joela Chapmana a Nathana van der Lindena, ale i naši čeští nadhazovači nepředvedli v každém zápase top výkon. Pak se tam projevovaly rodinné záležitosti i školní a pracovní vytížení. Nebyli jsme v optimální sestavě pro rotaci nadhazovačů.
Jak hodnotíte výkony zahraničních hráčů?
Nathan van der Linden u nás hrál už dříve, takže jsme věděli, že je výborný nadhazovač a prokazuje to celou dobu nejen v Austrálii, kde střídá starty ve West Torrens a klubu z profesionální soutěže Adelaide Bite. Potvrzoval to, ale my jsme ho nebyli schopní využít na nadhoz, protože bychom tím přišli o spojku a výrazně by se nám tak oslabil střed hřiště. Joel Chapman předvedl, co jsme od něj očekávali. Není tak dominantní nadhazovač, ale svou chytrostí a vyzrálostí dával týmu ve většině zápasů šanci vyhrát. Předkládal pálkaře poli, které se s tím muselo popasovat a to se nám ne vždy povedlo. Je to vidět i ve statistikách v kolonce chyb.
A také na počtu výher, kterých jste v základní části uhráli jen pět – proti loňským dvaceti. Žádné světlejší období nepřišlo?
V sezoně na nás padla deka, ale výsledek po základní části kopíroval naši výkonnost v sezoně, která neměla sinusoidu. Bylo tam světlých momentů méně, než bychom chtěli. Loni jsme byli schopní zápasy vyhrávat v posledních směnách i třeba jen o bod. Letos nám drajv nechyběl, rvali jsme se, ale ležela na nás deka. Šestka byla daleko, a naopak už nehrálo takovou roli, jestli jsme skončili osmí, nebo desátí.
Před koncem základní části jste udělali neobvyklou výměnu s Arrows Ostrava, kam odešel nejlepší hráč Jakub Voják výměnou za čtveřici mladíků. Vyplatila se?
S odchodem Kuby Vojáka jsme bezpochyby přišli o jeho hráčské kvality i vedení týmu v průběhu zápasu. Zároveň se nám to z jednoho hráče rozmnožilo na čtyři, většinou jsme měli dva až tři, což pro nás bylo podstatné. Filip Daněk se střídal na pozici catchera s Kubou Borůvkou, Ondra Košata nastupoval jako nadhazovač a zadopolař. Michal Prokeš se vracel po zranění ruky, takže s námi byl asi tři nebo čtyři víkendy a nedokázali jsme ho tolik využít. Naopak Jindra Adamus z Frýdku-Místku s námi odehrál všechny zápasy vyjma posledního víkendu.
Extraliga měla nový model osmičlenné nadstavby, ve které se utkaly poslední čtyři celky s nejlepšími čtyřmi z první ligy. Nakonec všechny extraligové týmy uhájily svou příslušnost, ukazuje to na podstatný kvalitativní rozdíl mezi oběma soutěžemi?
Nadstavba nebyla jednoduchá, navíc pro nás nezačala vůbec dobře, protože jsme po právu dostali naloženo od Jablonce (12:22, 16:17). Výkon, který jsme předvedli, nebyl důstojný extraligového týmu a dostat od prvoligového týmu v součtu čtyřicet bodů ukázalo, že jsme nebyli dostatečně připraveni. Ale zvedli jsme se a pomohlo nám to, už jsme totiž věděli, že si nemůžeme s prvoligovými týmy dovolit žádnou ztrátu. To se nám povedlo, i když třeba šťastně v Hluboké, což byl jeden ze zápasů, kam jsme přijeli v devíti, ale v dohrávce jsme dokázali výsledek otočit. To nás uklidnilo a pak v dalších zápasech s extraligovými týmy už byla uvolněnější atmosféra.
Měl jste v některých chvílích obavy, že byste mohli spadnout?
Ty myšlenky se nám vkrádaly do hlavy. Pořád jsem však věřil, že tým má na to vyhrát. Nicméně už to nebylo v pohodě, museli jsme každý víkend naplno bodovat a strašák vzadu v hlavě už u mě a většiny hráčů byl. Jistotu záchrany jsme dostali až čtyři zápasy před koncem v Třebíči, když jsme zjistili, že Frýdek porazil Blesk Jablonec, a v tu chvíli bylo jasné, že bez ohledu na další průběh postoupíme.
Co musíte změnit, aby se podobná sezona neopakovala?
Teď je brzo něco hodnotit, musíme si na to sednout s Kubou Vojákem, s vedením i hráči. Vstupuje do toho víc proměnných – zaměstnání, škola i rodiny. Dáme si měsíc volno a pak se otevřeně pobavíme s hráči, abychom našli nějaké dlouhodobější řešení. Nemůže to být jen na jeden rok, ale musíme počítat s chodem klubu do budoucna. Teď máme v mladších kategoriích klubu trochu okno, mladí nám budou dorůstat až v řádech několika let. Třeba se nám podaří domluvit s Arrows nebo s Frýdkem na hostování mladších kluků, kteří u nás mají větší šanci podívat se do extraligy než v týmu, který každoročně bojuje o finále.