Michal Desenský by jako přední český běžec na 400 metrů start na letošních olympijských hrách jistě bral, ale určitě nepatřil k těm sportovcům, kteří by po dlouhou dobu žili v napětí, zda se jim podaří do Rio de Janeira kvalifikovat.
Naděje Michala Desenského reálně žila jen několik týdnů, ale tak rychle, jak se objevila, zase vzala za své. „Přišel s tím šéftrenér Tomáš Dvořák až nedlouho poté, co jsme se kvalifikovali na mistrovství Evropy. Říkal tehdy, že ještě ani olympiáda není ztracená,“ vzpomíná třiadvacetiletý čtvrtkař hradeckého Sokola na chvíle, kdy si společně se svými štafetovými kolegy poprvé uvědomili, že by mohli Česko reprezentovat na olympiádě.
Michal Desenský*třiadvacetiletý atlet Sokola Hradec Králové se specializuje na krátké tratě, v poslední době hlavně na běh na 400 metrů |
Český rekord v sobotním rozběhu na 4 x 400 metrů jejich naději výrazně posílil a později se dokonce ukázalo, že ho k tomu, aby se česká štafeta objevila mezi šestnácti vyvolenými pro Rio, stačilo v nedělním rozběhu napodobit.
Nestalo se tak a ani velmi dobré konečné čtvrté místo zklamání české čtveřice, v níž Desenskému patřil třetí úsek, nenapravilo. „Mám z toho stále smíšený pocit, asi to bude chtít na strávení víc času,“ netají hradecký atlet s odstupem několika dnů.
Rozběh vám přinesl možná až nečekanou naději, ale ve finále jste ji nepotvrdili. Proč?
Bohužel nám to nevyšlo tak jako v rozběhu. Zhoršily se podmínky a my všichni jsme běželi o něco pomaleji, takže nám to těsně uteklo.
Jak se s vědomím, že vám dobrý výsledek přinese účast na olympijských hrách, běželo ve finále vám?
Tak nějak divně, nedokázal jsem se s tím moc porovnat. Nemohl jsem trefit správné tempo, bylo to takové nějak kolísavé. A asi jsem udělal chybu, že jsem na protilehlé rovince nešel přes soupeře, kteří v tu chvíli běželi pomaleji, než jsem chtěl já. Bylo těžké se rozhodnout, ale zřejmě jsem neměl tak spoléhat na závěr.
Nakonec vám k Riu chybělo jen několik desetin, bylo vám v cíli hned jasné, že to nevyšlo?
Ono už to asi bylo trochu poznat v průběhu závodu a pak hlavně podle času vítězné štafety. Bohužel, už jsme si představovali, že bychom do Ria mohli jet. Přitom stačilo běžet i o zhruba desetinu pomaleji než v rozběhu.
Že by do Ria mohla jet mužská čtvrtkařská štafeta, o tom se nijak zvlášť nemluvilo. Kdy jste to začali brát v úvahu vy?
Opravdu až poté, co jsme se nominovali na mistrovství Evropy. Počítaly se dva nejlepší časy, my jsme věděli, že nám to vyjde, když poběžíme na hranici nebo spíše za hranicí českého rekordu, což není jednoduché a nám by všechno muselo vyjít ideálně. V rozběhu se to podařilo, čímž jsme asi spoustu lidí překvapili, pak už ne. Škoda, rezervy jsme měli, ty chyby asi šly odstranit.
Je to velké zklamání?
Nejdřív jsme dlouho takovou šanci ani netušili, pak najednou byla tak blízko, že jsme jí začali věřit, takže ano.
Olympijské hry se vás netýkají, co bude v této sezoně dál?
Letos už nic velkého nebude. Teď asi nejdřív musíme zapomenout na šanci, kterou jsme neproměnili, i
Co vás v ní čeká?
Je tam halové mistrovství Evropy, univerziáda a také mistrovství světa. Nyní už máme jeden kvalitní čas se štafetou, tak by to třeba mohlo vyjít.
Vy sám v individuálních závodech počítáte s nějakými změnami?
Nic zásadního neplánuji, chci se pochopitelně zlepšovat, ale chce to čas. Už letos jsem myslel, že by mohl vyjít čas pod 46 vteřin, což by byla paráda, ale k tomu se musí všechno v závodě sejít.
Co se vám podle vás nesešlo?
Stále nedokážu prodat to, co jsem schopný zaběhnout v tréninku. Musím být trpělivý a trénovat. Věřím, že mě to posune.
