Chvíli před koncem utkání zápasu se Michaela Uhrová poprvé odhodlala k trojkovému pokusu. Měla už odehráno nějakých třicet minut, v nichž z postu rozehrávačky své nové spoluhráčky, s nimiž se na jednom tréninku poprvé sešla dva dny před utkáním, zkušeně vedla k vítězství.
A jak myslíte, že její trojkový pokus dopadl? Byl to ten pravý happy end krásného příběhu, míč čistě proplul obroučkou a Uhrová i její spoluhráčky už věděly, že o výhru v derby nepřijdou.
„Za tu trojku jsem šťastná. Celý zápas jsem nestřílela za tři, říkám si, musí tam už jedna spadnout, a spadla tam v pravou chvíli,“ vypravovala po utkání, v němž Kara porazila hradecký Sokol 69:60, spokojená Uhrová.
Michaela UhrováTřiatřicetiletá basketbalistka, která po předloňské sezoně ukončila aktivní ligovou kariéru a začala se věnovat trenérské práci. Nyní přišla na měsíční výpomoc do Trutnova, který má několik zraněných hráček. Do Trutnova přišla v roce 1998 a po čtyřech sezonách zamířila tato juniorská mistryně světa do kádru tehdejšího ligového suveréna Gambrinusu Brno (Žabiny), odkud se ještě na rok vrátila v sezoně 2004/2005, kdy Trutnov působil v Eurolize. Posléze se vydala na čtyři roky do zahraničí, když absolvovala dvouletá angažmá ve slovenském Ružomberku a italském Chieti. Po návratu do české ligy hrála ve Strakonicích a naposledy ve Slovance MB. |
Předpokládám, že zápas i tím splnil vaše očekávání.
Tady nejde o mě, ale o klub, který to očekával ode mě. Vyhrály jsme, takže úkol jsme splnily. Vyhrát s Hradcem, který měl takovou šňůru bez porážky, bylo podle mě nad očekávání jak moje, tak všech tady v Trutnově. Hradec tak, jak ho znám i z loňské sezony, byl favorit, ale my jsme to zvládly.
Hodně vás tak překvapil průběh zápasu, v němž jste prakticky neustále vedly?
Určitě, spíš jsem čekala, že Hradec budeme dotahovat my, že budou hrát svůj styl rychle dopředu, agresivní obranu. Myslím si, že na jejich poměry měly dost ztrát. Neuměly využít toho, že jsme clony přebíraly, neuměly si tam nahrát. Také jsme byly silnější pod košem. Bylo z toho ze všeho v zápase poměrně málo bodů, přitom oni většinou dají osmdesát bodů. Takže si myslím, že jsme vítězství uhrály i naší obranou.
Vy jste do týmu přišla v týdnu před utkáním, ale na hřišti to vůbec nevypadalo, že byste s týmem prakticky netrénovala. Jak si to vysvětlujete?
Je to o zkušenostech. Není to jen o tom trénovat s těmi hráčkami, protože basketbal je stále stejný. Obejdu jednu hráčku, jedna vypomůže a přihraju. Není mi dvacet, abych potřebovala vědět, kdo co hraje. Navíc hráčky už spolu nějakou dobu hrají a třeba já jsem už dřív naopak hrála třeba s Lenkou Pazderovou, takže vím, co umí.
Pro většinu lidí bylo vaše angažmá překvapením, jak dlouho jste se rozmýšlela, zda tuto nečekanou nabídku přijmout?
Jeden den. Kdyby mi zavolal jakýkoliv jiný klub, tak se s ním o tom vůbec nebavím, ale Trutnov je pro mě srdcová záležitost.
V nejvyšší soutěži jste hrála naposledy před rokem a půl. Neměla jste strach, zda to zvládnete?
I když jsem minulou sezonu ligu už nehrála, tak jsem se udržovala i tím, že jsem hrála u nás v Čelákovicích. Jde sice jen o krajský přebor, ale i tak mám míč stále v ruce. Fyzická kondice už není taková, jako bývala, ale byli jsme s trenérem domluveni, že když už to nepůjde, tak se vystřídám, na chvilku si odpočinu a pak půjdu zpátky. A fungovalo to. Stejně si myslím, že u mě už to není až tak o rychlosti, ale o zkušenostech, dobré ruce na střelbu a u toho se snažím udirigovat tým.
Kolik jste toho společně v Trutnově stihly před derby odtrénovat?
Trénovaly jsme dvakrát. První trénink se do mě snažily nahustit naše akce. Druhý trénink to byly hradecké akce. Měla jsem toho plnou hlavu, ale Hradec v podstatě hraje to stejný už několik let. Nebylo to pro mě nic nového. Znala jsem to i z loňské sezony, kdy jsem trénovala, a z předloňské, kdy jsem ještě hrála.
Premiéra dopadla výborně pro vás i pro tým, jak to bude dál?
Dohodli jsme se, že pomůžu, dokud bude potřeba, než se vrátí zraněné hráčky.
