Na nedávném mistrovství Evropy v Moskvě jste skončily páté. Kdyby vám to někdo řekl před rokem, asi mu věřit nebudete, že?
Je to skok. Pro nás to byl velký úspěch, protože jsme do Moskvy přijely po tom, co jsme neprošly z kvalifikace na pětihvězdičkový turnaj ve Vídni. A ještě předtím jsme v Edmontonu na tříhvězdě skončily deváté.
Přitom jste evropský šampionát nezačaly moc dobře. Úvodní dva zápasy jste prohrály.
A pak nás čekal zápas proti Ruskám o postup ze skupiny. Kdybychom prohrály, tak končíme. Rudykhová a Dabizhaová hrály na turnaji moc dobře, jejich hra vypadala lépe, než naše. Uvědomovaly jsme si, že půjde o všechno, a nakonec nám to vyšlo. Těžký zápas proti domácím, které hnalo publikum, nás nakopl a pak jsme, si myslím, celkem suverénně porazily Finky a Francouzky.
Náhrada za Kiki? Kvapilové se daří s Kubíčkovou a touží po olympiádě |
A nevyšlo to až v boji o semifinále...
Zastavily nás Švýcarky Heidrichová s Vergéovou-Depréovou. Vedly jsme 13:12 v tie-breaku a docela jsme si věřily, že bychom mohly vyhrát, protože to byl vyrovnaný zápas. Jenže se nám ho nepovedlo dotáhnout do vítězství a skončily jsme páté. Ale vzhledem k tomu, že to bylo naše první společné mistrovství Evropy a že v sezoně se nám nepovedl žádný super výsledek na turnajích vyšší kategorie, je páté místo na Evropě úspěch.
Kam to umístění řadíte ve své kariéře?
Nejvýš. Kdybych to měla srovnat se světovými akcemi, kde se nám povedlo uhrát stříbro na dvouhvězdičkovém turnaji v Číně, tak pořád budu Moskvu stavět výš. Protože týmy, které skončily za námi, tak v žebříčku patří mezi dvacet nejlepších na světě. Konkurence byla na mistrovství docela ostrá.
Před rokem jste ještě objížděla jen republikové turnaje, teď lítáte po celé světě. Jak to člověka změní?
Musela jsem trochu překopat svůj životní styl. Ale dobře mi to navazovalo na státnice, které jsem vloni udělala. Tím pádem bylo studium hotové. Musela jsem se ale přestěhovat do Prahy, kde trénujeme. Ale stejně víc času s Míšou a trenérem trávíme ve světě než v Čechách.
To je pro někoho životní sen.
Moje první sezona je fantastická, protože pořád někam cestujeme. Věřím, že pro hráčky, které tak žijí třeba deset let, to už může být otrava a vidí víc negativních stránek beachvolejbalu. Mám zatím to štěstí, že nemusím řešit rodinné povinnosti. Přítel je také volejbalista, vše sdílí se mnou a podporuje mě. I když je to teď u nás tak, že až mně skončí sezona, tak jemu naopak začne.
Za ten rok jste navštívily řadu zemí. Máte jako profesionální sportovec vůbec čas si všechna ta města prohlédnout?
Začaly jsme v Nizozemsku v Haagu, pak jsme se podívaly do Sydney, hrály jsme v Kambodži, v Mexiku a na náš vkus jsme byly hodněkrát v Číně, kde bylo dost dvouhvězdičkových turnajů. Naopak turnaj ve Vídni je skoro za odměnu, znáte prostředí a mentalita je podobná jako u nás. Kdežto v Číně je jiný svět. Například v Austrálii jsme měly po turnaji ještě volné tři dny, tak jsme se stihly podívat na Manly Beach a zkusily jsme surfování. Naopak teď v Moskvě se nestíhalo nic.
Vraťme se zpátky o jeden rok. Když vaší současné parťačce Michale Kvapilové odešla spoluhráčka Kristýna Hoidarová Kolocová, tak za ni hledala náhradu. Jak přišla na vás?
Určitě jsem nebyla jedinou holkou, co by s Míšou mohla dál hrát. Řekla bych, že na to mělo velký vliv republikové mistrovství v Ostravě. Jely jsme tam asi jen po čtyřech společných trénincích, ale zahrály jsme tam docela dobře. Podle mého to není zase tak obvyklé, protože souhra a vnímání parťáka jsou v beachvolejbalu hodně důležité. A pro mě to byl splněný sen, vždyť jsem jeden rok jezdila po domácích letních pohárech a za pár týdnů hraju na světových akcích proti hvězdám.
Kvapilová s Kubíčkovou po setkání s elitou: Jsou to skvělé zkušenosti |
Co bylo při tom přechodu pro vás nejtěžší?
Ve světě má hodně holek jiný somatotyp, jsou vysoké a fyzicky jsou na tom velice dobře. Třeba jedna Francouzka dává rotované podání takovou silou, skoro jako chlapi. A to na české tour nepotkáte. Když se upraví tréninky, tak se tomu člověk časem přizpůsobí.
Ve vašem sportu je neméně důležité i to, jak si dva spoluhráči sednou lidsky. I to se vám s Michalou povedlo?
Myslím si, že tato stránka je na stejné úrovni jako ta sportovní. Chemie v týmu dělá hrozně moc. S Míšou si rozumíme, takže i když máme pár dní volno, tak spolu zajdeme třeba na oběd a podobně. Je to o štěstí, vždyť jsme se předtím vůbec neznaly, a teď spolu trávíme na turnajích a soustředěních spoustu času. Náš sport je hodně o psychické odolnosti a vytrvalosti.
Co bude s duem Michala a Michaela dál?
Po Evropě jsme se posunuly na 37. místo ve světovém žebříčku. Ráda bych hrála beachvolejbal na této úrovni dál. Náš hlavní cíl teď je dostat se na olympijské hry v Tokiu v roce 2020. Nejlepší cesta, jak se tam kvalifikovat, je vyhrát Kontinentální pohár. Už se to českým holkám Báře Hermannové a Markétě Slukové povedlo, takže to nereálné není. Ale bude to hrozně těžké.
Jaké vás ještě ve zbytku léta čekají akce?
Poslední víkend v srpnu budeme hrát na mistrovství republiky v Brně. Začátkem září je pak poslední pětihvězdičkový turnaj světové série, a to v Římě. Tam se chceme probojovat do hlavní části soutěže. Potom nám sezona skončí, ale už v listopadu začíná turnajem v Mexiku nová.
