Triumf z bolesti po smrti syna. To je pro tebe, říkal Woods a plakal

Vyčerpání, ale i slzy dojetí. To vše se zračilo ve tváři kanadského cyklisty Michaela Woodse po jeho triumfu v 17. etapě Vuelty. | foto: AP

13 2018
Balcón de Bizkaia (Od našeho zpravodaje) - Jsou vítězství mocně přesahující hranice sportu. To, které ve středu vybojoval na Vueltě jednatřicetiletý kanadský cyklista Michael Woods, právě takové bylo.

V husté mlze a na šíleném stoupání proťal cíl jako první a rozplakal se, když se snažil mluvit.

Neronil jen slzy štěstí, nýbrž i bolesti.

„Před dvěma měsíci jsme s manželkou ztratili syna,“ svěřoval se Michael Woods a hlas se mu lámal. „Byli jsme tak nadšeni, že ho přivedeme na svět. Narodil se mrtvý. Jmenoval se Hunter. O měsíc dříve manželce zemřel také otec. Prožili jsme strašný rok.“

To vítězství bylo pro ně. Pro syna i pro manželku.

První profesionální vítězství podivuhodné kariéry...

12.září 2018 v 21:36, příspěvek archivován: 13.září 2018 v 07:55

“I had Juanma in my ear telling me to do it for my family, and I just channeled all my energy into thinking how tough this year has been. I used my little guy Hunter as inspiration.” - @rusty_woods Full report out of #LaVuelta18: https://t.co/Gzzs3dJnL4 https://t.co/HcSFioaFxo

V dětství chtěl být Michael Woods slavným hokejistou, pokud možno levým křídlem Toronto Maple Leafs. V šestnácti letech nicméně pochopil, že kvůli malému vzrůstu a nedostatku talentu jeho cesta tímto směrem nepovede.

Zato atletem se stal výborným.

Na střední škole dokonce dosáhl na titul panamerického juniorského mistra v běhu na 1 500 metrů, mířil do dospělé kanadské reprezentace.

Jenže kvůli únavové zlomenině nohy také atletickou kariéru ukončil.

Po dokončení bakalářských studií na univerzitě nemohl najít práci, prodával tedy v obchodě s obuví. Do práce dojížděl na kole, které „kradl“ otci.

Horské drama v Baskicku. Valverde se přiblížil Yatesovi, vyhrál Woods

Později na kole kvůli udržení kondice stále častěji trénoval - a pořídil si i vlastní za 1 000 dolarů.

V 26 letech jej kamarádi přemluvili, ať si vyzkouší cyklistický závod. Přihlásil se na OBC Grand Prix v Ottawě - a dojel čtvrtý. „Byl jsem špatný takticky i technicky, ale o tolik silnější než ostatní. Díky tomu jsem byl schopný nahradit každou chybu,“ líčil.

Od té chvíle se jeho nová cyklistická kariéra vyvíjela strmě vzhůru.

Po pouhých třech letech v amerických klubech a týmech získal smlouvu v prvodivizní stáji Cannondale!

„Sledoval jsem ho předtím na americké scéně, jak se učí pohybovat v pelotonu,“ vzpomínal šéf stáje Jonathan Vaughters. „Muselo to být pro něj jakožto bývalého atleta složité, ale Michael to zvládal. Tím mě přesvědčil. Pomyslel jsem si, že by z něj mohl být výborný ardenský klasikář.“

Když s Vaughtersem podepsali smlouvu, Woods se do svého blogu rozepsal: „Koncept o osudu je nesmysl. Pokud vám někdo říká, že jste k něčemu předurčen, pak neví, o čem mluví. Spousta lidí mi dříve tvrdila, že jsem předurčen k vydělávání spousty peněz a k velkým věcem v atletice, jenže to se, stejně jako má hokejová kariéra, nikdy nestalo. Takže když jsem začal závodit na kole, přestože mi spousta lidí říkala, že bych se mohl stát profesionálem, zůstával jsem kvůli předchozím zkušenostem dost skeptický. A byl jsem takový až do chvíle, než jsem viděl před sebou smlouvu s Cannondalem a na ní byl můj podpis.“

Loni už ohromil Vueltu sedmým místem v celkově klasifikaci. „Zažívám něco šíleného,“ přiznával tehdy. „Z cíle osmnácté etapy mě jako člena Top 10 brala na hotel helikoptéra. Připadá mi, jako bych se ocitl v jiném světě. Netuším, kam až to může jít, jen si teď užívám tu až surreální přítomnost.“

Letos jej stáj poslala coby lídra na Giro, to však protrpěl, skončil devatenáctý. Později lékaři zjistili, že trpí silnou alergií na kvetoucí olivovníky.

„Pořád jsem v Itálii jen kašlal. Sportovní ředitel mi řekl, že nikdy neslyšel žádného jezdce během závodu tolik kašlat. Některé dny jako bych se v tom kašli doslova topil.“

Léto potom bylo zlé. Manželka ve 37. týdnu těhotenství porodila mrtvého syna. Snažil se na rodinnou tragédii zapomínat dřinou na kole, jenže ve druhé etapě závodu Kolem Utahu měl těžký pád. „Přišel jsem o spoustu kůže, dostal zánět, musel brát antibiotika.“

Přestože měl být původně spolulídrem týmu na Vueltě, řekl sportovním ředitelům, že bude pomáhat Rigobertu Uranovi, případně se pokusí sám vyhrát etapu.

Byl loni druhý na Milán-Turín. Byl letos druhý na Velké ceně Miguela Induraina, druhý na Lutych-Bastogne-Lutych, druhý také v etapě Gira.

Bob Jungels (uprostřed) slaví životní triumf na Lutych-Bastogne-Lutych. Na...

ZASE DRUHÝ. Michael Woods (vlevo) na druhé příčce po klasickém monumentu Lutych - Bastogne - Lutych. Bob Jungels byl tehdy lepší než on.

Chtěl zažít, jaké je to projet cílem přede všemi.

„Věděli jsme, že dnes je na Vueltě jeho poslední šance. I Michael to věděl,“ popisoval ve středu večer Juanma Garate, jeho sportovní ředitel v týmu EF Drapac (nástupce Cannondalu).

V baskické etapě se 3 000 výškovými metry, ve které slovo rovina bylo takřka neznámým pojmem, pronikl do úniku 25 jezdců, který postupně řídnul a řídnul.

A na samém konci dne se hluboko v srdci baskické země drápal na Monte Oiz, na stoupání pojmenované Balcón de Bizkaia, děsivé a záludné, které Vuelta nikdy předtím cyklistům nenaservírovala.

Kanadský cyklista Michael Woods si po triumfu v 17. etapě Vuelty vyzkoušel...

Michael Woods si po triumfu v 17. etapě Vuelty vyzkoušel tradiční baskický klobouček.

Prověřilo je pět ultrastrmých kilometrů z lesa až na vrchol, po betonových úzkých cestách, s brutálními změnami rytmu a s rampami až 20 procent, kde nohy křičí: My máme křeče, tak už zastav!

„Rampas impossible,“ vykřikoval pro změnu do mikrofonu komentátor španělské televize.

Týmový kolega Simon Clarke, vítěz páté etapy, tentokrát slíbil: „Udělám vše, co budu moci, abych Michaelovi pomohl.“ Slib splnil. Potom už tu ale nebyl ani Clarke, ani mnozí další, zůstalo jich jen pět. Mlha houstla, špalíry nadšeně fandících Basků rovněž.

„Tolik lidí volalo mé jméno, to bylo úžasné,“ říkal Woods.

Sportovní ředitel Garate jej do sluchátek vysílačkou nabádal: „Vyhraj. Udělej to pro svoji rodinu.“

Ano, právě to chtěl. Moc to chtěl. „Celé poslední stoupání jsem myslel na syna,“ vyprávěl.

Dva kilometry před cílem čekal nejtěžší úsek, 23procentní rampa. Po ní zvolnění na osm procent, vzápětí opět 13 procent.

Zaútočit se pokusili Rafal Majka z Bory á David De La Cruz z týmu Sky. Načež vyrazil vpřed Dylan Teuns z BMC, vypracoval si náskok.

13.září 2018 v 02:45, příspěvek archivován: 13.září 2018 v 07:56

Always grateful to have the Grubers on hand to capture the emotion. Never so grateful as today. #LaVuelta18 stage 17 gallery: https://t.co/hRncKjm3oE https://t.co/CtE2Ef6Etk

Woods vyčkával. Konečně udeřil. Předstihl Teunse, hnal se první k cíli.

Jenže kde je ten cíl?

„Myslel jsem, že těch metrů už nezbývá tolik. Najednou jsem pochopil: Je to ještě daleko. Ty poslední desítky metrů pak už byly jen o vůli.“

Konečně spásonosná čára.

Michael Woods triumfoval. Vztyčil ruku k nebi a říkal: „Já vyhrál... vyhrál. Chtěl jsem to tak moc dokázat pro syna... Pro moji ženu... Dokázal jsem to.“

Nikdy předtím o temných rodinných dnech tohoto léta na veřejnosti nehovořil. Ale teď si přál, aby všichni věděli, pro koho zvítězil.

To gesto Michaela Woodse je výmluvné: tohle vítězství patří tobě, synku!

PRO TEBE. To gesto Michaela Woodse je výmluvné: tohle vítězství patří tobě, synku!

Po Ryderu Hesjedalovi se stal teprve druhým Kanaďanem v historii, jenž dosáhl na Vueltě na etapové prvenství.

„Michael je tak skvělý člověk,“ vykládal o něm Jonathan Vaughters. „Překonal smutek, kterým on i jeho manželka letos prošli. Jsem nesmírně vděčný, že takového člověka mám u nás v týmu.“

První profesionální vítězství Michaela Woodse se rodilo z bolesti, která už nikdy zcela nezmizí.

Ale mohlo ji alespoň trochu utišit.

Autor:
 

Nejčtenější

Střet zájmů a nefér výhody. Federer čelí kritice grandslamového vítěze

Švýcarský tenista Roger Federer v zápase s Dominicem Thiemem z Rakouska.

Všichni tenisté jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější? Třaskavou debatu rozpoutal francouzský...

Nová varianta pro Plekance. Zájem má Plzeň, potvrdil manažer Vlasák

Plekanec: O medaili se nikdo nebaví, vážíme si podpory diváků

O hokejistu Tomáše Plekance usiluje další klub z české extraligy - Plzeň. Pro iDNES.cz to potvrdil...

Kámen, nůžky, papír? Nepřípustné. Výkop neurčila mince, sudí za to pyká

TAKHLE TO MÁ VYPADAT. Ilustrační snímek losu o výkop.

Anglický rozhodčí David McNamara byl potrestán za to, že před říjnovým ligovým utkáním mezi...

Kometa dál posiluje. Uloví i Plekance, který už trénoval s Kladnem?

Tomáš Plekanec z Montrealu střílí na branku Detroitu ve svém 1000. duelu v NHL.

Hukot kolem hokejové Komety nabral nové obrátky. Brněnské mužstvo posílil brankář Libor Kašík, ve...

Kašík baví internet. Do Komety bych nešel, sežrali by mě, hlásil před lety

NOVÁ MASKA. Zlínský brankář Libor Kašík má na masce vyobrazeného Luďka Čajku a...

Pohotové hlášky patří k hokejovému brankáři Liboru Kašíkovi stejně jako výborné zákroky. Jedna se...

Další z rubriky

Může za Nibaliho pád samotná Tour? Ital tři hodiny vypovídal na policii

Italský cyklista Vincenzo Nibali.

Toužil po dalším žlutém trikotu, patřil mezi favority Tour de France. Byl průběžně čtvrtý. Jenže...

Za Belgičany. Cyklokrosař Nesvadba dojel v Kolíně třetí

Jan Nesvatba skončil na čtvrtém podniku národního cyklokrosového poháru v...

Nejlepším Čechem v závodu domácího poháru cyklokrosařů v Kolíně byl Jan Nesvadba. Lídr průběžného...

Smlouvy cyklistů: Turek zůstává v Izraeli, Schlegel uvažuje o Elkovu

Michal Schlegel, pátý nejmladší účastník letošního Gira, o volném dni u hotelu...

Období, které rozhoduje o tom, za které týmy budou v příští sezoně jezdit elitní čeští cyklisté,...

Najdete na iDNES.cz