Když se Michael Mrůzek před cestou do Velké Británie pojišťoval, dámy v pojišťovně na něj hleděly v němém úžasu.
„Nakonec jsme se na pojistné smlouvě dohodli, ale musel jsem jim slíbit, že kdyby něco, tak vystřelím z vody na doprovodnou loď,“ usmál se Mrůzek.
Co ho přimělo, aby v jednapadesáti letech bojoval s legendárním kanálem? „Může za to můj kamarád Ivan Smolka,“ zmínil parťáka z krnovského klubu. „Ivan je takový inspirátor. Sám bych do toho nešel. Už před třemi roky mi v předstihu nadělil k padesátinám plaveckou trasu Capri–Neapol. A jelikož se to povedlo, tak přišel s kanálem.“
Jen pro doplnění: Capri–Neapol je slavný plavecký maraton, jehož trasa měří 36 kilometrů a plave se tam i Světový pohár.
Nejsou takové dárky spíš za trest? Vždyť je to pořádná dřina.
To ne. My to máme rádi. Dobře se najíme před plaváním a po něm. Je to naprosto dokonalá symbióza.
Jak jste se připravoval?
Plaval jsem, plaval a plaval. Problém je však se studenou vodou. Letos, když roztály první ledy, tak jsem se ponořil u nás v Krnově do Sádráku. Vydržel jsem tam asi deset vteřin, ale pak teplota rychle stoupala.
„V pojišťovně jsem musel slíbit, že kdyby něco, tak vystřelím z vody.“ |
Teplota vašeho těla, nebo vody?
Vody. Ohřívala se tak rychle, že za čtrnáct dnů jsem už neměl problém Sádrák přeplavat. A když už byl hodně teplý, tak jsem vyrazil na heřmanické Šífry. Ale v dubnu a květnu měla voda i na Šífrech teplotu kolem dvaceti stupňů. Přitom historicky tam v tu dobu vždy mívala třináct čtrnáct stupňů.
Takže teplejší voda vám přípravu komplikovala?
Trochu ano, na druhou stranu... Až La Manche přijde, tak teprve uvidím, která bije, a řeknu si, jestli jsem to třeba nepodcenil a zda jsem neměl začít plavat v zimě v ledu. Je to pro mě velká neznámá. Čtyřicet kilometrů v desetistupňové vodě bych asi nezvládl, předpokládám, že to neumím. Když bude mít voda patnáct stupňů, tak nevím, a jestli bude mít sedmnáct a nebudou třímetrové vlny, tak věřím, že to přeplavu.
Pravidelně se účastníte Českého poháru v dálkovém plavání, v minulosti jste ho i několikrát s krnovským družstvem vyhrál. Stihl jste letos nějaký závod?
Několik jich bylo. Například pětka v pražském Podolí, byla tam i nějaká patnáctka. Naposledy jsem si šoupnul Slezskou Hartu. To však nebyl závod. V Nové Pláni jsem šupnul do vody, v Leskovci jsem snědl dvě tyčinky, co jsem měl v plavkách, a zase plaval zpátky. Byla to taková dvacítka.
Pokud by vám počasí nepřálo, do kdy chcete v Anglii zůstat?
Máme termín od druhého do dvanáctého července. S námi tam jede Rostislav Vítek (někdejší český reprezentant v dálkovém plavání, který Lamanšský průliv v roce 2009 zvládl v českém rekordu 7:16 hodiny – pozn. red.), který ho chce dát tam i zpátky. Má přednost. Předpokládám, že mu to zabere plus minus dvacet hodin.
Asi by pro vás nebylo dobré čekat na příležitost delší dobu.
To by bylo blbé, protože není sranda udržet formu. Pokud bych viděl, že se moje plavba stále odkládá, musel bych tam trénovat. Jinak bych ale natrénováno měl mít. Člověk musí být pokorný. Je to moře, vlastně oceán, není to Jadran. Ten mám zvládnutý, tam je teplo, tam bych se nebál plavat nevím kam... V Anglii to bude trochu jiné.
Takže nejtěžší bude zvládnout studené proudy a velké vlny?
Ano, i když netuším, jaké proudy mohu čekat. Jestli mě ponesou, nebo poplavu proti nim. A nevím, co bude dělat vítr, jaký bude.
Pokud byste uspěl, byl byste druhý nejstarší český plavec, který průliv přeplaval.
Toho jsem se úplně zděsil, protože František Venclovský (první Čech, který kanál přeplaval v roce 1971 za 15:26 hodiny – pozn. red.) měl tehdy třicet devět roků. A nejstarší je operní pěvec Richard Haan, který to zvládl v šestapadesáti (v roce 2005 za 14:07 hodiny – pozn. red.). Pořád jsem však mladý, to budu do osmdesáti.
