Michael Kukrle, mistr republiky. Jak vám to zní?
Je to paráda. Ale ještě to moc nedokážu vstřebat. Jsem totiž strašně unavený, bylo to dneska opravdu tvrdé. Hlavně ale cítím úlevu, že se nám podařilo vyhrát.
Jak se těšíte na mistrovský dres?
Těším se na něj strašně moc. Ani nevím, jak to mám popsat.
Zpravodajstvíz hromadného závodu |
Asi to byl závod přesně podle vašeho plánu, že?
Určitě. Chtěli jsme být v čelní skupině v početní převaze. To se nám teda sice nepodařilo, protože z Topforexu tam byli tři (Petr Klabouch, Karel Camrda a Slovák Matúš Štoček), ale i já spolu s Dominikem Neumanem jsme na tom byli dobře. Věděli jsme, co máme dělat a věřili si.
Byl jste jedním z týmových lídrů?
Jako lídry jsme měli určené Adama Ťoupalíka s Lojzou Kaňkovským, kteří měli čekat na případný spurt. Ale i my ostatní jsme to měli zkoušet a skákat do úniků. Chtěli jsme to ostatním znepříjemnit, což se nám podařilo.
Už počtvrté v řadě získal titul národního šampiona tým Elkov Kasper.
Pojďme se ohlédnout za průběhem závodu. Jak jste se dostal do úniku?
Ze začátku jsme byli hodně aktivní. Byli jsme vepředu v pěti lidech. Ale ani mi nepřišlo, že by se nějak nastupovalo, prostě jsme se nějak oddělili. Já jsem tam jenom přeskakoval mezi nastupujícími lidmi a nějak se ta skupina vytvořila.
Překvapilo vás, že je v ní i Peter Sagan?
Možná tady chtěl trochu potrénovat. Vyvážel se za motorkami a tak. Ale nám to vyhovovalo, protože jsme pořád jeli a pořád nám narůstal náskok.
Věřil jste, že by mohl únik dojet až do cíle? Přeci jen se vzhledem k rovinatému profilu čekal hlavně hromadný dojezd.
Všichni říkali, že to je strašně jednoduchá trať. Mně se to teda ale příliš nezdálo. Ten kopec nebyl jednoduchý, i když se jel jen sedmkrát. Nám hodně nahrávalo, že v pasážích, kde se mírně stoupalo, tak to bylo po větru. Dolů jsme naopak jeli proti. Navíc jsme dobře spolupracovali a únik se musel sjíždět opravdu špatně. Hned jsem si říkal, že máme šanci.
Kdy jste si definitivně řekl: Tak a je konec, teď už to určitě dojedeme?
Když jsme získali náskok šesti a půl minuty, tak se to trochu zastavilo. Možná nás zkoušeli dojet. Ale potom to zase začalo stoupat a já si řekl, že teď už to určitě vyjde.
Původně vás bylo v úniku deset. Nakonec jste v posledním kole zbyli jen čtyři: vy, váš týmový kolega Neuman, Daniel Turek a Slovák Sagan. Jak se to nadělilo?
Vyselektovalo se to poměrně rychle. Dvakrát jsem nastoupil, jednou pak Dominik a nějak se to roztrhlo. Zbyli jsme čtyři a získali náskok.
Michael Kukrle se raduje ze zisku titulu mistra ČR.
Ve stoupání vám pak Sagan ujel. Ale asi by bylo zbytečné ho vzhledem k odděleným výsledkovým listinám sjíždět, že?
Přesně tak. Ke konci nám už nestřídal a nastoupil. My jsme ale chtěli hlavně držet tempo s Danem, abychom proti němu mohli v převaze závodit.
To jste plnili. Jaká byla ve finiši domluva s vaším parťákem Neumanem, jak na něj vyzrát?
Já jsem se snažil Danovi nastupovat a Dominik ho hákoval a měl za úkol ho případně přespurtovat. A naštěstí to vyšlo.
