Sezona jarních silničních cyklistických klasik je v plném proudu. A nejlepší světoví cyklokrosaři na nich prohánějí a často i předhánějí silniční specialisty.
Česká cyklokrosová jednička jejich počínání sleduje u obrazovky. „Já trénuju teprve jen chvilku. A jsem teď ve fázi přípravy, kdy najíždím objemy,“ říká 27letý táborský rodák Michael Boroš.
A tak ho místo na známých závodech potkáte spíše na zapadlých cestách jižních a středních Čech nebo Vysočiny. To jsou lokality, kam ho v dubnu tréninkový plán zavede nejčastěji. „Ty dlouhé tréninky jezdím na čtyři nebo pět hodin. Člověk už za ty roky ví, kolik dokáže ujet,“ vysvětluje.
Cesty neplánuje. Nepoužívá navigace, nekouká do map. Prostě vyjede. „Tam, kam mě to táhne,“ dodává. Když chce natrénovat kopce, míří na Šumavu, když chce jet spíše po rovině, zamíří k Českým Budějovicím. Denně vyráží kolem desáté a kolem třetí je zpátky doma. A kromě map neřeší ani stále se zvyšující provoz. „Jezdím po silnicích, kde třeba hodinu nepotkám ani auto. Tady je cest, že byste koukal,“ vtipkuje.
Všechny je má za ty roky najeté. Příprava, která pro něj před několika týdny začala, je pro něj typická. Příliš ji neměnil.
Michael Boroš nepatří k jezdcům, kteří hned z cyklokrosové sezony přepínají na silniční. Dost dobře to podle něj ani nejde. Poslední závod v terénu jel 24. února. „Pak musí být nějaké volno a teprve potom začínám s přípravou na novou sezonu. Startuje se velkými objemy. To se nemění. Musí se to najezdit, musí se to odsedět na kole. Tohle prostě nijak neošulím,“ vypráví Boroš, který tak jaro tráví v Táboře. Na stejném místě, kde si užil i dovolenou. Jak během sezony jezdí po závodech a dny tráví na cestách a soustředěních, je rád, že nikam nemusí.
„První závody pojedu někdy v květnu, ale zatím ani nevím, jaké to budou,“ dodává, že všechno se ze svého týmu ještě včas dozví.
Uplynulou cyklokrosovou sezonu Boroš označuje jako průměrnou. Bez žádného propadáku, ale zároveň také s žádným hvězdným výsledkem. „Čekal jsem ji možná o trochu lepší, ale na druhé straně je pro mě pozitivní zjištění, že jsem si dokázal udržet výkonnost od září až do února. Dřív jsem byl v únoru po mistrovství světa vždycky mrtvý. Teď jsem právě v únoru zajížděl nejlepší výsledky a pohyboval se ve skupinách o třetí čtvrté místo,“ dodává zkušený jezdec.
Na začátku roku se v Americe na závodech postavil i na stupně vítězů, byl třetí. Ve Světovém poháru zajel nejlépe desáté místo, jinak jezdil do dvacítky. Na mistrovství světa byl čtrnáctý, na evropském šampionátu patnáctý. Ale některé belgické závody končil kolem pátého místa.
Velkou radost měl ze zisku třetího cyklokrosového titulu mistra republiky v řadě. „Jsem za něj rád. Ale rozhodně to pro mě není nějaké uspokojení, protože rozdíl mezi českou a světovou scénou je pořád veliký,“ ujišťuje Boroš, který se podle svých slov za titul republikového šampiona nedočkal výrazného ocenění ani ve svém belgickém týmu, kde s jeho vítězstvím prý počítali. „V podstatě mi nenechávali šít ani jiné oblečení než to pro mistra republiky. Takže kdybych nevyhrál, asi bych měl problém,“ pousměje se.
Od silniční sezony výrazné úspěchy neočekává. Naopak v té cyklokrosové by se znovu rád posunul stabilně o nějaké to místo dopředu. „Jsem už dost blízko, abych v té první desítce na Světových pohárech jezdil stabilně. Myslím si, že kdybych se tam jednou plácnul někam výš, tak už tam zůstanu,“ míní.
A proto teď trénuje, jak jen může. Říká, že přípravné období je pro jeho sezonu nejdůležitější. V ní jezdí 40 závodů od září do února, takže pak už nic extra vyladit nestihne. „Tam už jezdíte jen ze závodu do závodu a přemýšlíte, jak si co nejvíce odpočinout a zůstat zdravý. To se mi poslední dva roky daří,“ dodává.
Od nadcházející sezony očekává, že závody zase budou o něco rychlejší než v té předchozí. „Je to takový trend. Nejen v cyklokrosu, ale i všude jinde ve světě. V našem sportu se všichni snaží chytit Van der Poela a ten zase chce odjet všem ostatním. I proto je možná cyklokros každým rokem rychlejší a rychlejší,“ přemýšlí Boroš.
V uplynulé sezoně přestoupil z terénu na silnici jeho kamarád a občasný tréninkový kolega Adam Ťoupalík. On sám podobné úmysly nemá. Ačkoliv si v letní přípravě vyzkouší i velké silniční závody, terén je pro něj terén. „Ve 27letech motivaci stále mám. Stále chci ještě něco dokázat a posouvat se dál,“ říká člen týmu Creafin TUV. Kam ho tréninky na jihu Čech dokážou posunout, to ukáže nadcházející ročník.
