Den před Štědrým dnem skončil sedmnáctý v Namuru. Ani na Štěpána si táborský rodák náladu nezlepšil, v Zolderu byl dvacátý.
„Nejelo se mi špatně, ale udělal jsem moc zbytečných chyb,“ litoval Boroš po belgickém dvojboji. „Na trati jsem pětkrát padl a pak mě to stálo moc úsilí se zase vracet do závodu, ztrácel jsem hodně pozic. Výkon ale nebyl špatný,“ přidal aktuálně nejlepší český cyklokrosař.
Co do příštích závodů změnit, aby mohl pomýšlet na lepší umístění? „To kdybych věděl. Člověk musí mít i trochu štěstí, a když se to sejde všechno dohromady, jsem schopný bojovat v desítce. Tak musím doufat, že se to sejde,“ podotkl.
Dopředu před samotným závodem si nedává žádný cíl, na které pozici by rád skončil. „Vždycky se snažím, abych jel, jak nejlépe umím,“ dodal. Po pěti podnicích Světového poháru patří Borošovi průběžně třináctá příčka mezi muži s 241 body.
„Byl bych spokojenější, kdybych byl v první desítce. Ale být třináctý není nic tak hrozného. Ještě máme před sebou dva závody, tak se to dá ještě vylepšit,“ přidal optimisticky.
Ani při pátečním závodu v belgickém Loenhoutu se Michael Boroš výrazněji neprosadil, skončil na 21. místě. |
Dvacátého ledna se světová cyklokrosařská elita sjede ve Francii v Pont-Chateau a o týden později pak odstartuje závěrečný pohár v nizozemském Hoogerheide.
Ještě před francouzským závodem se Boroš vrátí do České republiky. Čeká ho tu domácí mistrovství. Ale tady už má táborský rodák jasný plán. „Přijedu obhájit titul,“ usmál se Michael Boroš. Pokud se mu to povede, tak získá „zlatý hattrick“, protože mistrem republiky se v elitní kategorii stal v letech 2017 a 2018.
V Belgii závodí Boroš už třetím rokem. Aktuálně působí ve stáji Pauwels Sauzen-Vastgoedservice. Na život v zemi, kde je cyklokros velice oblíbeným sportem, si už podle svých slov zvykl. „Já tu však nejsem celý rok, přes léto jsem normálně doma, kde také trénuji,“ vysvětlil.
„Tratě jsou u nás jiné než v Belgii a v Nizozemsku. Tam však jde spíš o závodníky, kteří jsou nejlepší na světě, a to dělá závod závodem. Na trati už potom až tak nezáleží. Osobně mám rád těžší okruhy, je to poctivější sport, protože jedete za sebe. Teď v Zolderu byla například rychlá trať, na které musíte mít sice výkonnost, ale dá se tam i trochu soupeře ‚přečůrat‘, protože se třeba za nimi schováte do háku a podobně. Já mám radši kopcovitější závody a bahno,“ popisoval cyklokrosař.
Cyklokros je také specifický v tom, že jezdci si příliš neužijí vánoční svátky. Spíš než na dárky se musí soustředit na své výkony na zamrzlých či rozblácených okruzích.
„V období Vánoc závodím už od juniorů, takže jsem na to zvyklý a problém mi to nedělá. V sezoně jsem pořád v Belgii, kdy ani není prostor cestovat zpátky do Čech. Nám se to opravdu nevyplatí, protože jezdíme na spousty závodů a člověka by jízda domů na otočku akorát unavila. Takže my si na Vánoce s rodiči hlavně voláme,“ zmínil.
A jak vidí rok 2019? Chtěl by se stále zlepšovat. „O moc víc než ostatní týmy už ani trénovat nejde. Ale o tom, abyste patřil k těm nejlepším, rozhodují dost často detaily. Pořád se v týmu radíme, náš sport se neustále posouvá a my s ním musíme držet krok,“ uvedl Boroš, kterého v neděli a na Nový rok čekají dva závody v Belgii.
