"Ale já o sobě nemůžu tvrdit, že jsem byl v celém století ten nejlepší," odmítá. "Nelze porovnávat cyklisty různých generací. Srovnávat můžete jen v rámci jedné generace. Dobrá, v té své jsem byl nejlepší."
Při rozhovoru s novináři byl vstřícný. Jen o dopingu se odmítl bavit.
Vlastníte firmu, která vyrábí kola. Jaký jste obchodník?
Výrobě kol s vlastní značkou se věnuji už šestadvacet let. Kola jsou moje láska, prakticky jsem se na kole už narodil. A jako obchodník se stejně, jako když jsem závodil, snažím být nejlepší. Jsem totiž perfekcionista.
V Brně jste představoval moderní kolo vyrobené vaší firmou. Nemrzí vás, že jste ve vaší době nemohl využít podobné technologie?
Každá doba má své kouzlo. Jsem spokojený se svou generací. Ve své době jsem měl výborné kolo a byl jsem s ním spokojený. Samozřejmě – dnes jsou materiály na mnohem lepší úrovni, ale já tehdy jezdil na nejlepším kole té doby.
Schválně – které bylo vaše nejdůležitější vítězství?
Nepochybně to bylo moje první vítězství na Tour de France v roce 1969. Byl to splněný dětský sen jet ve žlutém trikotu.
A co bylo ve vaší kariéře nejtěžší?
V životě není nic snadné a vždy musíte přinášet mnoho obětí. Vítězit není nikdy jednoduché. Sám talent k tomu nestačí, zároveň musíte dřít.
Další legendy světové cyklistikyLance Armstrong (USA) Jacques Anquetil (Francie) Bernard Hinault (Francie) Miguel Indurain (Španělsko) |
Tak jinak, který byl váš nejtěžší závod v životě?
Nejtěžší závody jsou vždy ty, kdy jedete hůř a víc trpíte.
Takže to nebyl ten v roce 1975, kdy vás na trati napadl jeden z fanoušků a dojel jste navzdory zraněním?
Tohle byla smutná záležitost. Možná byla chyba tuto Tour dokončit. Nejdřív to napadení a pak pád, kdy jsem měl dvojitou zlomeninu sanice.
Vlastně jste vždycky vypadal, že na kole strašně trpíte. Bylo to pro vás vůbec potěšení?
Určitě jsem netrpěl. Rozhodně bych nebyl závodníkem kvůli tomu, abych trpěl.
Váš syn je také výborný cyklista, ale otcových úspěchů nedosáhl. Co mu chybí?
Příroda nám každému dala do vínku určité schopnosti. Je možné, že můj syn nedostal od přírody takové vybavení, jako jsem měl já.
Na rozdíl od vás se mu podařilo získat medaili na olympiádě.
Doma se nám ty trofeje hezky doplnily.
Povězte, jak se udržujete v kondici?
Pořád se snažím jezdit na kole a hodně pracuji.
A kolik máte letos najeto?
Ne dost. Přibližně šest nebo sedm tisíc kilometrů.
Kolik jste jezdil v plné kariéře?
Pětatřicet tisíc kilometrů ročně.
Jak se od vašich dob změnila cyklistika? Tehdy byla považovaná za individualistický sport, teď je uplatňováno více týmové pojetí.
Nemyslím si, že by to byla až tak výrazná změna. I já jsem měl ve své době za sebou tým a nešlo bojovat sám bez něj. Každá doba má něco. Mnoho cyklistů se specializuje například pouze na Tour de France, ale podle mě by se měli cyklisté věnovat i ostatním závodům.
Takže Armstrongovu strategii soustředit se jen na Tour neuznáváte?
Nechci Armstronga nijak snižovat. Pokud by byli všichni Armstrongové, pak by na menších závodech nebylo vítězů. Chci ale připomenout, že Armstrong měl rakovinu a před ní jezdil mnohem víc než teď, a je třeba obdivovat, jak je po vyléčení stále schopen vyhrávat.
Jak si současnou cyklistiku užíváte jako divák?
Jsem velký nadšenec. Sleduji všechny závody. Je mi jen líto, že ti nejlepší jezdci nejsou nikdy pohromadě na jediném závodě.
Kolik znáte českých cyklistů?
Poznal jsem je na olympiádě v Tokiu. Samozřejmě Jana Smolíka, který je z mé generace. V současné době znám Svoradu a Padrnose. Vím, že se česká cyklistika neustále zlepšuje. Slyšel jsem třeba o Sosenkově rekordu.
