"Když hraju často, většinou se zlepšuju. Nejlepší výsledky hraju vždycky v srpnu. Říjen je už o hodně slabší," přiznává Mensator. Také on má na kartě singl hendikep.
K této metě mnoha zapálených hráčů se letošní mistr extraligy dostal před třemi lety. "Já sice říkám před třemi lety, ale hraju už tak šest let," směje se.
Poprvé se na odpaliště dostal s hokejovým kolegou z Berouna Petrem Šináglem. "Chytlo mě to. Jako většinu lidí, co to zkusí." Od té doby už viděl Mensator spoustu hřišť. "Než jezdit na drajvink, to jsem raději hrál."
Přestěhoval se ke hřišti
I bez velkého tréninku se dostal k hendikepu 8,8. "Není to pro mě ale bůhvíjaké měřítko," říká. Větší radost má z povedené hry. "Dobré drajvy, přihrávky do grýnu. I když pak přinesu výsledek osmaosmdesát, mám z toho někdy lepší pocit, než když zahraju o deset míň."
Jako před týdnem v Karlových Varech. Na hřišti v Olšových Vratech odevzdával výsledek osmasedmdesát ran, to je pouhých šest úderů nad par. "To je na amatéra celkem slušný výsledek. Neměl jsem z toho ale dobrý pocit. Míče jsem netrefoval nějak extra, všechno jsem umlátil kolem grýnu."
V poslední době Mensator dává přednost golfovým procházkám. "Pokecat s kamarády, mít radost ze hry." Na tu však v poslední době nemá tolik času. I když se přestěhoval kousek od hřiště a manželka je sama zapálená golfistka. Dlouhá sezona ověnčená mistrovským titulem měla přednost, stejně jako čerstvě založená rodina.
Ještě před pár lety by býval měl na golf víc času, hrál až třetí ligu. Dva roky za Luby, stejně dlouhou dobu za Sokolov. "Rád bych chodil znovu na turnaje, letos už toho ale tolik nestihnu," přiznává mladík a neskrývá své golfové sny. "Rád bych vylepšil svou hru. Neměl jsem ale trenéra ani jednu hodinu a podle toho to taky vypadá."
Nikdy se nevyvede všechno současně
Alespoň, že o kondici a se jako vrcholový sportovec bát nemusí. Také dokáže v dobách tréninku posílat míče drajvrem do vzdálenosti kolem dvou set šedesáti metrů. "K čemu to ale je, když pak nejsem schopný hodit míč ze čtyřiceti metrů na grýn," směje se. Ví, že s délkou ran nemívají hokejisté problémy. "Kolem grýnu je to ale slabší."
A když už se daří krátká hra, nevede se pro změnu další věc. "Málokdy se sejde všechno dohromady. Někdy netrefím ani jednu fervej, jindy jsem schopný turnaj propatovat."
Nic nebývá platné ani to, že má hned několik patrů značky Cameron. "Že se nedokážu rozhodnout pro jeden? Stejně vím, že to v patrech není. Chce to víc trénovat." Stejně ale mění gripy na svých patrech pomalu každých půl roku. "Poslední bude na řadě ten široký od K. J. Choie a pak už začnu patovat nalevo," směje se.
Výbavu konzultuje s golfovým profesionálem Petrem Skopovým. Domovský hráč Sokolova se prvním rokem dostal na Alps Tour, která by v jiných soutěžích byla obdobou třetí ligy. U bratra Karla Skopového, který byl letos vyhlášen trenérem roku, pro změnu několik let trénovala Mensatorova manželka.
Jaké je martýrium s trenérem
Pobyt na hřišti ve společnosti Petra Skopového mu ale nepřináší radost ani uvolnění. "Cítím se vedle něj strašně. Vůbec si to neužívám. Asi pak musí kroutit hlavou, když zná můj hendikep, a já před ním nejsem zahrát kloudnou ránu. Petr mě vždycky utěšuje, že na ledě by se takhle se mnou cítil zase on," říká Mensator.
Na hráče se singl hendikepem je jinak ve svém okolí zvyklý. "Když ale Petr zahraje drajv dvě stě osmdesát metrů a ze sto šedesáti to hodí k fangli, tak to mě trošku rozhodí," směje se gólman. Vidět takový golf naživo, je přece jen něco jiného než v televizi.
Světový golf totiž karlovarský gólman také pilně sleduje. Některé turnaje si dokonce nahrává. "Za poslední dva, tři roky už ty hráče celkem poznávám," říká. Oblíbenci? Veterán Fred Couples nebo Adam Scott. "Tomu se ale v poslední době tolik nedaří."
Mensatorova jednička je však Phil Mickelson. "Já vím. Každý říká Tiger Woods. Já se na něj taky rád podívám. Turnaje, kde startuje on, jsou vždycky o něčem jiném. Koukat na Mickelsona ale taky není žádná nuda." Do flajtu by s ním však Mensator nešel. "Mám už nějakou zkušenost od Petra Skopového," směje se.
