Murańka se bezprostředně po závodě, který byl součástí Kontinentálního poháru, už už radoval z vítězství, jenže ve Frenštátě pod Radhoštěm byl druhý. První skončil Aigner, který skočil 101,5 a 98,5 metru, což mu vyneslo 232,5 bodů. Polák za skoky 100,5 a 100 metrů dostal 232,1 bodů.
„Myslel jsem, že vyhraji, ale co se dá dělat,“ povzdechl si Murańka. „Po prvním kole jsem byl sedmý. Do druhého jsem šel spokojený, bez nervů. I druhé místo je dobré.“
Aigner označil závod za pěkný, ale i trochu bláznivý. „Nejprve jsem myslel, že jsem druhý, takže prvenství mě mile překvapilo,“ usmál se Rakušan, který získal putovní pohár Jiřího Rašky za vítězství v závodě Turné čtyř můstků v rakouském Bischofshofenu v roce 1969.
Pro Aignera to je první vítězství v Kontinentálním poháru. Pro Tomáše Vančuru z Dukly Liberec je zase třetí příčka dosud největším úspěchem v kariéře.
„Ale je to teprve můj druhý Kontinentální pohár,“ upozornil po skocích 103,5 a 98 metrů. Do poslední chvíle byl v napětí, zda neklesne pod stupně vítězů. „Jsem potěšený, protože ve zkušebním kole se mi nedařilo. V prvním kole jsem měl velké štěstí na vítr, ve druhém jsem to jistil dobrým skokem.“ A ten ho z páté příčky posunul na třetí.
To jeho zkušenější reprezentační kolega Antonín Hájek třetí místo, na němž byl po prvním kole, ztratil a propadl se na 13. příčku, když měl skoky 104 a 91 metrů.
Byl hodně zklamaný? „Nejsou to zase tak velké závody, ale pokaždé chcete být vpředu, takže zklamání to je,“ přiznal. „Hodně jsem ve druhém kole uspěchal odraz. Vůbec jsem nevystoupal a ty metry chyběly. Nynější Světový pohár v Rusku bude ale důležitější.“
Frenštátský Filip Sakala byl po skoku 85,5 metru čtyřicátý, do druhého kola neprošel.
Většina českých reprezentantů ve Frenštátě o víkendu chyběla, jelikož startovali na Světovém poháru v Japonsku. Tam měl být i Hájek, který neměl pas. „Kvůli vyřizování víza do Ruska ho mám tři týdny na ruské ambasádě a druhý jsem si neudělal.“
Jaká vůbec byla ve Frenštátě konkurence? „Ta je na každých závodech, každý chtěl vyhrát, každý ze sebe vydal, co mohl. Byla to výborná soutěž,“ prohlásil Klemens Murańka.
„Asi byla o něco menší než ve Wisle, kde jsem byl na Kontinentálním poháru předtím,“ řekl Tomáš Vančura. „Chyběli Noři i některé další týmy, ale bylo to vcelku podobné.“
