"Když zápas o bronz skončil a já si uvědomil, že mám medaili z mistrovství světa, dostal jsem se do obrovské euforie. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. A teď zpětně si ani nepamatuju, co jsem kolem sebe křičel," popsal největší okamžik sice krátké, ale i tak úspěšné kariéry.
Bronzový úspěchSupertalent slaví historickou medaili  Lukáš Krpálek na stupních vítězů s bronzovou medailí |
Už v juniorech se o něm mluvilo jako o obrovském talentu. Dvakrát vyhrál mistrovství světa, jednou evropský šampionát.
Však taky před třemi lety říkal: "Mým snem jsou olympijské hry. Vím, že bude strašně těžké se na ně dostat, ale věřím, že se mi to jednou podaří."
O víkendu si sen splnil. Díky bronzu ze světového šampionátu dostane do světového žebříčku tolik bodů, že má účast na olympiádě takřka jistou, přestože se kvalifikace uzavírá až příští rok na jaře.
"Bronz z mistrovství světa? To je paráda! V noci ze soboty na neděli jsem spal jenom hodinu. Lehce jsme tu medaili zapili na hotelu. Ale ty pravé oslavy budou probíhat až v Praze, abych se mohl potkat se všemi, kteří mi drželi palce," uvedl.
Když jste se po vítězném zápase o bronz dostal z tatami, objal jste trenéra Petra Lacinu a zdvihl ho vysoko do vzduchu. Co jste si říkali?
To už si opravdu nevybavím. Byl jsem v takové euforii, že ani nevím, co jsem dělal. Každopádně jsme oba měli obrovskou radost. Před turnajem jsme ani jeden nečekali, že bych mohl mít medaili.
ProfilLukáš Krpálek Narodil se 15. listopadu 1990. S judem začal v šesti letech v Jihlavě, i když si zprvu myslel, že dělá karate. Nyní je členem USK Praha. V letech 2008 a 2009 ovládl juniorské mistrovství světa. Jednou byl i mistrem Evropy. Za rok 2009 ho Evropská judistická federace vyhlásila nejlepším juniorem. Už pětkrát triumfoval na turnajích Světového poháru. Naposledy slavil v San Salvadoru. |
Na šampionátu jste prohrál jen ve čtvrtfinále s Maximem Rakovem z Kazachstánu, mistrem světa z roku 2009. Nešlo ho porazit?
Měl jsem smůlu, že mezi osmifinále s Korejcem Hwangem a čtvrtfinále s Rakovem byla jen patnáctiminutová přestávka. Čtvrtfinále se navíc dostalo do prodloužení, ve kterém už jsem byl úplně hotovej. Zatuhly mi ruce. Samozřejmě si nedovolím říct, že by to dopadlo jinak, kdyby mezi zápasy byla delší pauza, ale unavený jsem byl opravdu hodně.
Francouzi z mistrovství udělali velkou show. Nástup probíhal za burácení hudby, prošli jste modelem Vítězného oblouku a všude kolem kmitala světla. Jak se vám tahle moderna líbí?
Jasně, k judu tyhle věci moc nepatří. Ale přesně tohle diváci chtějí a líbí se jim to. Když se to nepřehání, tak je to ku prospěchu věci. Co se týče atmosféry, tak to byl jeden z nejhezčích turnajů mého života. V hale Bercy fandilo patnáct tisíc lidí!
Mezi muži získal naposledy medaili Jiří Sosna, se kterým se na tréninku občas perete. To ale bylo ještě za federace v roce 1991.
Když jsem přestoupil z Jihlavy do Prahy, tak mě začal trénovat. O to je můj úspěch hezčí, že jsem navázal zrovna na něj.
Olympijská kvalifikace se uzavírá až na jaře. Vy už přesto můžete říct: za rok jedu do Londýna.
Nikdy bych nečekal, že se mi to podaří tak lehce. Navíc celý rok před olympiádou. Můžu se v klidu začít připravovat a přitom si musím pohlídat, abych jel do Londýna jako člen elitní osmičky světového žebříčku. Pak totiž budu při losu nasazený, což je pro úspěch strašně důležité.
Uvědomujete si, že díky bronzu z mistrovství světa od vás všichni budou čekat úspěch i na olympiádě?
To je jasné, ale já si prostě pojedu to svoje. Budu se soustředit jen na sebe. Zkrátka se připravím, jak nejlíp umím, a pak se budu snažit o co nejlepší výsledek.
Takže si ve vítězné euforii troufáte na podobný výsledek i na olympiádě?
Do olympiády zbývá ještě rok, ale ano: ambice na medaili mám. Budu se rvát tak, aby se mi v Londýně povedlo něco podobného jako teď v Paříži. To by bylo něco nádherného.
