Střelcům vévodí se 260 brankami, celkem nasbíral 452 bodů, o dvanáct víc než druhý Juraj Šádek.
"Asistence mi chybí tři. A i z obrany se dá dobře nahrávat, jen to musí kluci proměňovat," culí se Schneider, jenž až na úvodní ročník odehrál všechny extraligové sezony od roku 1994.
Co mu zbývá ještě za sny? "Medaile s Buldoky a vyprodaná hala Vodova," zasměje se.
Dočká se? "To se zeptejte někdy v březnu." A co že vyměnil možnost přímo ohrožovat soupeřovy brankáře za obrannou práci? "Už na to mám věk. Spousta kluků začínala kariéru v útoku a končila ji v obraně. Člověk už přeci jen není tak rychlý a vpředu potřebuje hbitější starty. Vzadu jde hrát víc zkušenostmi," vysvětluje.
Jeho přehled je na hřišti opravdu znát, vylepšil obtížnou rozehrávku. "Loni jsme s ní měli strašný problém." Ovšem adaptace neprobíhá úplně jednoduše. "Strašně jsem ze začátku vybíhal dopředu, teď už si to víc hlídám a baví mě to," povídá.
Fyzicky mladším stačí a o konci extraligové kariéry, na kterou už se ho leckdo ptá, zatím vůbec neuvažuje. "Doufám, že vydržím celou sezonu. Když náhodou nestíhám rychlostně, tak si tam dám tělo," říká lišácky muž, jenž je v týmu druhý nejstarší.
Mladším však svůj věk znát nedává a ani necítí, že by na něj hleděli jako na legendu. "Soupeři ke mně větší respekt nemají, akorát mi někteří začali před dvěma lety říkat dobrý den. Tak jsem to rázně utnul," rozesměje se.
A ti, kteří mají rádi florbal, by se na něj měli jít podívat. Je v extralize poslední z třicátníků, kteří dlouhá léta rozdávali gólovou radost.
