Přesto je u statného svéráze něco jiného. Dlouholetá reprezentační opora před sezonou po 11 letech opustila Německo – zemi pro házenou zaslíbenou – a vydala se do Běloruska. „Zatím v pořádku. Přežil jsem, nezhubl jsem, nikdo mě nezavřel. Je to normální země, jen je opředená menším tajemstvím,“ líčí předsezonní posila týmu Meškov Brest.
S klubem, který pohání mimo jiné gigant Gazprom, hraje běloruskou soutěž, mezinárodní SEHA ligu a Ligu mistrů, což znamenalo pro Horáka největší lákadlo.
Donedávna obávanému střelci ani nevadí, že v Bělorusku plní výhradně roli defenzivního pilíře. „Aspoň v reprezentaci mě občas nechají přeběhnout přes půlku,“ vtipkuje Horák, jenž jinak nedá na neobvyklé angažmá dopustit.
Program ME házenkářů |
Zachutnal mu boršč, draniki, pirohy nebo pelmeně. „Bělorusko se vyvíjí jako všechny evropské země, jen Češi tam na dovolenou moc nejezdí,“ říká. „Je to dáno i vízovou povinností, tudíž to lidi moc nezajímá. Občas se u nás napíše o Lukašenkovi a tím to končí,“ zmiňuje Horák běloruského prezidenta, jenž je označován za posledního diktátora v Evropě.
Ale kdyby přece za Horákem krajan dojel, věděl by, kam jej zavést. „Kousíček od nás je Bělověžský prales. Už jsem se tam byl podívat na zubry,“ zubí se rodák z Přerova. „V pralese bydlí i děda Mráz, ke kterému vás doveze autobus. Ale tam pojedeme, až bude sníh.“
