„Byl to krásný příběh, co holky dokázaly,“ říká jeden z trenérů českých házenkářů Jan Filip. „Holky nám ukázaly cestu,“ připojuje se brankář Martin Galia. „Bylo vidět, že šlapaly od první do poslední minuty a šly si za úspěchem.“
Jejich pouť se reprezentanti pokusí napodobit v Chorvatsku, kde v sobotu rozehrají evropský šampionát. Češi se na velký turnaj vracejí po tříleté odmlce. „A musíme si začít zvykat, že nebudeme favority,“ prohodí matador Galia.
Podobné úvahy by byly známkou házenkářského analfabetismu. Reprezentanti postupně narazí na Španěly, jejichž liga se řadí k nejlepším na světě, na olympijské vítěze z Dánska a základní skupinu zakončí proti Maďarům, kteří se v příhraničním Varaždínu budou spoléhat na mocnou podporu svých fanoušků.
Program ME házenkářů |
Mají Češi na to, porazit alespoň jednoho ze soků, což by mohlo znamenat postup do další fáze turnaje? „Pokud budeme hrát na své maximální úrovni, stačit to nebude,“ tvrdí reprezentační kouč Daniel Kubeš.
„Několik hráčů musí jít za hranici normální výkonnosti. Jedině tak se můžeme měřit se soupeři ze skupiny,“ vykresluje Kubeš aktuální rozložení házenkářských sil. „Určitě bude šampionát o brankářích, k tomu musí fungovat obrana a musíme se prosadit z rychlých útoků,“ uvažuje 38letý Galia.
Odchody opor a týmovost
Češi se poprvé na velké akci představí bez hvězdného Filipa Jíchy, který po nekonečné sérii zdravotních lapálií ukončil kariéru. Právě pod velením házenkářské ikony uměli reprezentanti zaskočit v kvalifikačních partiích i věhlasné giganty.
„Kdysi to bylo postavené na jednom hráči, ale teď nemáme střelce, který by byl schopný dát deset branek. I když uvidíme, třeba se někdo urve,“ doufá Galia.
S národním týmem se loni rozloučil i dlouholetý Galiův brankářský parťák Štochl. „Bez těch dvou (Jícha a Štochl) se v kabině nemluví tolik plzeňsky. Máme tam zase víc Moraváků,“ glosuje spojka Pavel Horák. Hned sedm házenkářů ze šestnáctičlenné nominace čeká debut na velkém šampionátu. I tohle číslo perfektně vystihuje generační obměnu v národním týmu.
Týmu, který věří kolektivnímu pojetí. „Hráči musí cítit důvěru. Důvěru v sebe a především v tým,“ velí trenér Kubeš. „Máme posty rozdělené tak, že každý hráč je schopný dát dvě tři branky,“ povídá Galia. „Když se nám nepovede postoupit, což je náš cíl, chceme odejít aspoň s tím, že jsme tam nechali sto procent.“
A ideálně se vyšponovat k výkonům nad svoje možnosti. Potom by mohli Češi zažít házenkářskou pohádku jako jejich kolegyně koncem roku v Německu.
