Bylo to jeho první vítězství po děsivém pádu v lednu při Světovém poháru v Zakopaném.
"I když tady chyběla větší konkurence, tak i takové vítězství potěší," řekl Jan Mazoch. "Hlavně jsem rád, že mám za sebou další skoky, protože se potřebuji zase naučit závodit."
Zejména druhý Mazochův skok byl parádní. "Moc se mi povedl," uznal. "Při tom prvním jsem ale udělal chybu v letu." Cena Frenštátu byla i soubojem bratrů Mazochových, jednadvacetiletého Jana a o čtyři roky mladšího Jiřího.
Ten, ač teprve junior, skončil třetí po skocích 88,5 a 93 metrů. "Na souboj s bráchou jsem se nesoustředil," uvedl Jan.
"Hlavně se snažím dívat na svoje chyby. Po závodě si ale sedneme a budeme si o tom povídat. Zkouším mu poradit, i když od toho má hlavně trenéra."
Jiří Mazoch by bratra velice rád porazil. "Ale ještě na to nemám," připustil. "Ke všemu se mi nedaří. Brácha znovu skáče dobře." Závod sledoval také slavný děda obou bratrů Jiří Raška.
"Těší mě, když si to spolu rozdají, ale hlavně jsem rád, že se Honza po zranění na můstky vrátil." Když o tom Jiří Raška mluví, je na něm znát dojetí. Pokud má svoje vnuky srovnat, říká, že Jiří je talentovanější.
"Má víc dáno od Boha a trochu na to hřeší," podotkl Raška. Ve včerejší Ceně Horeček byl Jan Mazoch druhý za Polákem Rafalem Sližem. Zdá se, že je po těžkém pádu už úplně v pohodě.
"On ano, ale já ne," řekla Mazochova přítelkyně Barbora Ježková, která na závody přišla s kočárkem, v němž vozila malou dcerku. "Je to super, že mu to jde, ale pořád se bojím. Při každém jeho skoku mám nepříjemný pocit."
