„Přiletěl jsem tehdy v březnu do Česka na první závod (v Milevsku) a podruhé v životě viděl sníh. Říkal jsem: Co to je? V tom se tu jezdí?“ zasměje se.
Devět následujících let pak Australan Matt White hájil barvy prvodivizních týmů, načež se stal šéfem jedné z nejúspěšnějších stájí posledních let, australského Mitcheltonu-Scott.
Se svým týmem nyní přicestoval rovněž na závod Czech Tour, součást seriálu Europe Tour. Ještě předtím se krátce zastavil v Praze, kde vznikl i následující rozhovor pro MF DNES a iDNES.cz.
S rodinou jste se usadili ve Španělsku. Jak často se dostanete do rodné Austrálie?
Tak na šest týdnů v roce. Přiletím před Vánocemi a zůstanu do závodu Tour Down Under. Manželka je taky Australanka, ale naše děti (5, 7, 9 let) už chodí do španělských škol a školek. Náš nejmladší mluví lépe španělsky než anglicky.
V počtu dětí za někdejším parťákem Jensem Voigtem zaostáváte.
A ten Jensův rozsah! Má jich šest v rozmezí patnácti let, některé už mu jdou na univerzitu. Jens je skvělý chlap, párkrát do roka se vídáme, i když máme oba spoustu práce.
Stihl jste po Tour zrelaxovat?
Trochu. Na čtyři dny jsem byl s manželkou v Toskánsku. Potom už jsem zase řešil přestupy na další sezonu. Naštěstí jich tentokrát není moc, kádr máme stabilizovaný. Jen Matteo Trentin odchází (do týmu CCC) a přijít by měli tři noví chlapci, jeden z World Tour.
V čele vašeho týmu stojí bratři Yatesové. Zásadní otázka posledních týdnů zněla: Bude Simon Yates obhajovat titul na Vueltě a startovat na své třetí Grand Tour v sezoně?
Je to vysoce nepravděpodobné. Potřebuje odpočinek.
DVA TRIUMFY. Simon Yates vítězí na letošní Tour
Soudíte, že nálož tří Grand Tour za rok, z nichž by dvě jel na umístění, je v současné cyklistice i pro elitního vrchaře za hranou? Naposledy všechny tři Grand Tour absolvoval v jediné sezoně Alejandro Valverde.
Může to být kontraproduktivní. Se Simonem jsme měli plán, že pojede Giro a pak se rozhodneme, co bude dál. Kdyby po Giru nezregeneroval dost rychle, zaměřil by se až na Vueltu. Ale před Tour se cítil dost dobře, tak jsme tam chtěli využít jeho formu. Start na Vueltě jsme dlouho nechávali otevřený a nyní jsme usoudili, že by nebylo moudré, aby ji jel.
Giro chtěl letos vyhrát, ale skončil osmý. Co mu chybělo?
Byl tam dobrý, ale ne dost dobrý na pódium. Domnívám se, že až moc myslel na to, že chce zvítězit a že mu už loni titul z Gira těsně unikl. Možná i proto na sebe tlačil přes míru.
Chuť si tedy náležitě vylepšil na Tour, kde ovládl dvě etapy.
A byl jen 20 minut vzdálen od toho, aby vyhrál v horách dokonce tři.
Až tak jste mu v bláznivé a kvůli kroupám i předčasně ukončené 19. etapě věřil?
Ano, ujížděl tehdy pod Iseranem s Bernalem - a v Bernalově zájmu rozhodně nebylo taktizovat. Věřím, že by spolupracovali a dopadlo by to k oboustranné spokojenosti. Simon by získal etapu a puntíkatý dres a Bernal ten nejcennější, žlutý.
Na Tour měl být vaším lídrem na celkové umístění Simonův bratr Adam. Proč selhal?
Měl předtím skvělou sezonu, ale udělali jsme menší chyby v přípravě. I z toho se do budoucna poučíme. Adamovi a Simonovi je teprve 27 let, stále toho mají před sebou spoustu.
Jak se ti dva liší na kole a mimo ně?
Oběma sedí kratší prudká stoupání. Simon je lepší na ta dlouhá. Adam závodí agresivněji, ale mimo kolo je naopak introvert. Simon dokáže být hodně spontánní.
Na Vueltě se nyní vrátí do role lídra týmu i Estéban Chaves. Je tedy na takový post opět připraven?
Stoprocentně. Už je to pár let, co stál na stupních vítězů Grand Tour (2. na Giru a 3. na Vueltě 2016), potom ho vleklé zdravotní problémy na osmnáct měsíců srazily zpět. Ale teď už je konečně zase absolutně zdravý a extrémně namotivovaný.
VELKÝ NÁVRAT. Esteban Chaves oslavuje triumf v devatenácté etapě Gira.
Obával jste se, zda se dokáže dostat zpět na bývalou úroveň?
Neobával. Ale nikam jsme nepospíchali. Nevíme přesně, kdy se infikoval virem mononukleózy, který ho sužoval. Loni na Giru totálně zkolaboval. Hned jsme ho poslali na krevní testy a tři dny poté jsme věděli, oč jde. Načež jsme Estébanovi ukončili sezonu. Dva měsíce byl zcela bez pohybu, pak se velmi konzervativně vracel. Letos na Giru ještě neměl nejlepší formu, přesto vyhrál horskou etapu. Pak trénoval doma ve vysoké výšce a nyní věřím, že je schopný jet na Vueltě třeba i o Top 5.
Nejen s ním na Giru, ale i s Darylem Impeym na Tour jste letos zažil nesmírně emocionální etapová vítězství. Po Impeyho triumfu jste plakal dojetím.
Daryl je našemu týmu neuvěřitelně věrný, je s námi od chvíle, kdy jsme začínali od nuly, a většinou pomáhá jiným. Je hluboce usazen v mém srdci. Víte, tahle práce pro mě není byznys, ale vášeň. Když pak právě Daryl vyhraje etapu na největším závodě v roce, jde o cosi úžasného.
POMOCNÍK MÁ ETAPU. Daryl Impey a jeho vítězství v 9. etapě letošní Tour.
Co vás v letošní cyklistické sezoně zatím nejvíc překvapilo?
Vzestup mladých superstar: Bernala, Evenepoela, van der Poela. Spousta lidí si myslela, že v tak mladém věku ještě nebudou mít mentalitu a schopnosti na velká vítězství. A ti kluci jim dokazují, že se mýlili.
Překvapilo vás také jméno vítěze Gira?
Richard Carapaz byl už loni na vysoké úrovni. Letos vydělal ve 14. etapě Gira na tom, že největší favorité (Nibali a Roglič) pozorovali jeden druhého. Minuta a půl, kterou na ně tehdy najel, byla klíčová. Ovšem musel dokázat, že je výborný, také v dalších dnech. A to se mu povedlo. Neměl slabší chvilku.
White a Mitchelton-ScottZlomem byl rok 2016 První australský cyklistický tým kategorie World Tour vznikl v roce 2011 a od začátku byl u toho v roli sportovního ředitele Matt White, dnes 45letý. „Do roku 2016 jsme se na závodech Grand Tour zaměřovali na etapová prvenství. Pak došlo k zásadnímu zlomu a my začali promyšleně budovat tým na celkovou klasifikaci,“ popisuje White. Estéban Chaves dojel v roce 2016 druhý na Giru a třetí na Vueltě a Adam Yates byl čtvrtý na Tour. Simon Yates loni dva týdny oblékal růžový dres na Giru a dominoval v témže roce na Vueltě. Letos stáj oslavovala celkem čtyři etapová prvenství na Tour. Tým dlouho závodil pod názvem Orica, současný název získal po změně sponzorů až v sezoně 2017. V letech 2017–18 byl jeho členem také Roman Kreuziger. |
Přestupuje do Ineosu. Není ta stále větší koncentrace hvězd v Ineosu pro cyklistiku spíše zhoubná?
Je to dobrá věc pro Ineos, zato pro zbytek světa už tolik ne. Ineos má až neuvěřitelný rozpočet. O to větší výzvou pro nás i pro další týmy je, abychom je zkoušeli porážet.
Zamlouvalo by se vám často diskutované zavedení platových stropů v cyklistických stájích?
Jsou různé cesty, jak srovnat výchozí pozice týmů, stále se to pořád dokola probírá. V souvislosti s platovým stropem by však nastal problém i s evropským pracovním právem, protože když jeden kontrakt podepíšete ve Švýcarsku a jiný třeba v Anglii, hned narazíte na odlišné zákoníky práce. Kdo ví, kde to vše může skončit.
Zatím to končí i tak, že se rozpadá stáj Kaťuša a existenční problémy hlásí další stáje. Jak jste na tom vy?
Máme jistotu, že v příští sezoně budeme stále závodit jako Mitchelton-Scott. Potud jsme zajištěni. Co se stane pak, teprve uvidíme.
V PRAZE. Daryl Impey a Matt White.
Šéf Quick-Stepu Patrick Lefevere mi řekl, že kvůli věčným starostem se sháněním peněz má vlasy mnohem bělejší, než by měl mít. Ty vaše jsou zatím docela hnědé.
Ale i pro nás jsou peníze problém. Žádný tým dnes nemá dlouhodobou jistotu. Něco se v systému cyklistiky musí změnit. Náš sport potřebuje podobný model, jaký funguje v amerických profesionálních ligách, jenže to je zatím jen sen. Je hezké, že nám UCI dává tříleté licence na World Tour. Ale licence vám nezajistí sponzory.
