Byla to v neděli v Táboře až neuvěřitelná demonstrace jeho síly a dominance.
Když v prvním kole elitního závodu mužů na evropském šampionátu cyklokrosařů vyrazil vpřed, zůstali s ním jen Lars van der Haar s Toonem Aertsem.
Ne na dlouho.
Už ve druhém kole zhasly naděje i jeho dvěma nejsveřepějším soupeřům. Žádný z nich nedokázal tempo Mathieu van der Poela akceptovat.
On totiž jako jeden z mála na kole skákal přes umělé překážky a když ve druhém kole van der Haar sesedl z bicyklu, aby je přeběhl, van der Poel už byl pryč. Mezera, která mezi nimi vznikla, už se toho odpoledne nezacelila.
Maestro. #Eurocross17 https://t.co/tkChB1OxVM
Nizozemský habán si hrál s rychlou a blátivou tratí, překážky zvládal s takovou lehkostí, až se zdálo, že přes ně létá. Ve čtvrtém kole už za jeho zády pořadatelé pouštěli fanoušky z jedné strany závodiště na druhé. Takový náskok měl!
Byl to jen další ze znaků jeho absolutní výjimečnosti.
„V jeho podání vypadá všechno úžasně. Ostatní musí u překážek sesedat a ztrácí tím čas i síly. On ne,“ komentoval Nizozemcovo počínání bývalý mistr světa v cyklokrosu Richard Groenendaal.
Dvaadvacetiletý cyklista nakonec do cíle po zvolnění v posledním kole dorazil o 22 vteřin před van der Haarem a o minutu a 27 sekund před Aertsem.
„Těžká trať, hlavně ve druhé části, kde foukal dost silný vítr. Zatím je to pro mě skoro perfektní sezona. Jsem rád, že jsem získal ten cenný dres,“ neustále pak opakoval čerstvý mistr Evropy.
V jeho podání ale nedělní vystoupení vypadalo všelijak, jen ne náročně.
„Jezdím po cyklokrosových akcích asi dvacet let, ale nic podobného jsem nikdy neviděl,“ uvažoval Jeroen Koster, komentátor nizozemské stanice NOS. „Je výjimečné, když je někdo takhle dominantní. Snad jen Marianne Vosová se tomu v minulých letech přiblížila.“
V Táboře sice chyběl úřadující mistr světa Wout van Aert, ten ale s nizozemským sokem letos pravidelně prohrává.
A nelze se ubránit dojmu, že by prohrál i v neděli.
Když to máte v genech
Talent není všechno, říká se.
Když je váš dědeček Raymond Poulidor, věčně druhý muž Tour de France, a otec Adrie – kdysi vládce slavných silničních klasik Lutych-Bastogne-Lutych, Amstel Gold Race, Kolem Flander a také cyklokrosový mistr světa –, máte toho talentu v genech přehršel.
Na Mathiueho cyklistický vývoj navíc otec Adrie pilně dohlíží.
„Talent mu upřít nelze. Stále je mladý a na kole si chce často hrát. Když bude v cyklistice nacházet dost zábavy, má šanci být velikánem,“ říká o svém synovi devítinásobný účastník Tour de France.
Nejmladší ze slavného rodu vletěl do světa dvou kol jako uragán.
Byl prvním cyklistou, který vyhrál světový šampionát juniorů v cyklokrosu dvakrát, k tomu přidal zlato z juniorského mistrovství světa v silniční cyklistice ve Florencii v roce 2013.
TAK CHUTNÁ ZLATO. Rok 2015 a Mathieu Van Der Poel se v Táboře stává nejmladším mistrem světa v cyklokrosu.
Své vrstevníky převyšoval, i proto se nechal postaršit. Místo, aby jezdil v kategorii do 23 let, už v čerstvých dvaceti letech se stal nejmladším mistrem světa v elitní kategorii v cyklokrosu – ano, v Táboře.
„Nastala éra van der Poela,“ šeptalo se tehdy.
Přišly ale zdravotní trable, pády i smůla, díky které v posledních dvou letech na mistrovství světa nestačil na van Aerta.
Letos už se ale Snajpr, jak si sám říká, zdá opět skoro neporazitelný.
A cyklokrosový svět mu začíná být malý.
V tátových stopách
I proto se někdy zdá, že sledování jeho závodu může být nudné.
„Pro sázkaře to asi nuda je, ale ten jeho styl prostě musíte obdivovat,“ říká Groenendaal. Ještě aby ne, vždyť je to tak bravurní technik. „Na kole je skoro dokonalý. Závodí tak, jak bychom si všichni přáli závodit. Je nádhera pozorovat, jak pro něj všechno vypadá tak snadné,“ rozplývá se bývalý nizozemský cyklokrosař.
Že své kolo ovládá mistrně a s grácií, dokazuje v každém závodě.
V neděli v Táboře třeba při „přelétávání“ umělých překážek, jindy zase při záchranných akcích – jako před necelým měsícem v Zenhovenu, kde se úžasně vyhnul nekontrolovatelnému pádu.
Během závodů je to hračička, který dovede i pobavit diváky. „Ze všeho si dělá srandu,“ potvrzuje i Adam Ťoupalík, van der Poelův kolega z belgického týmu Beobank Corendon.
Přesto i on někdy během závodů vypadá lehce znuděně.
Už před rokem řekl belgické televizi Sporza, že kvůli nudě zvažuje přechod z cyklokrosu na silnici. „Zatím mě cyklokros baví, ale plánuju si svou budoucnost. Mám kontrakt do konce roku 2018 a pak budu asi v ideálním věku na to, abych přestoupil na silnici. Proč? Myslím, že mě cyklokros přestane bavit,“ říká bez okolků.
I proto už si letos přípravu na zimu zpestřil závody na horských kolech.
A odborníci z celého světa byli z jeho úvodního výkonu ve Světovém poháru v Novém Městě úplně paf. Celý závod ho totiž nezabíraly kamery a ono taky dlouho nebylo proč.
Vždyť van der Poel startoval z poslední řady, navíc se přimotal do pádu a plápolal na 90. místě. Ve druhém kole spadl znovu, musel nahazovat řetěz. Pak ale zahájil velkolepou stíhací jízdu.
Předjel 81 bikerů, spolu s vítězným Nino Schurterem se dělil o nejrychlejší kolo závodu a cílem projel…
… na osmém místě!
Hned na následujícím podniku v Albstadtu už byl fenomenálnímu Schurterovi největším soupeřem. V závěrečném kole ale udělal školáckou chybu a dojel druhý. „Ale za legendou, to není špatné. Bez toho pádu to mohlo být ještě zajímavější,“ usmíval se.
Úspěchy letos slavil i na silnici, kde třeba na Baloise Belgium Tour ve druhé etapě porazil bývalého mistra světa a týmového kolegu Zdeňka Štybara – Philippa Gilberta. Ovládl také klasiku Dwars door het Hageland, i čtyřetapový závod Boucles de la Mayenne.
S trochou nadsázky platí, že kam přijede, tam vítězí. Nejvíc ho ale pochopitelně láká silnice. Nejspíš je tak jen otázkou času, než se rozhodne jít ve šlépějích svého otce.
Titul cyklokrosového šampiona už stejně jako on má.
Teď jsou na řadě jarní silniční klasiky.
