Právě na Roubaix v říjnu plánuje ukončit sezonu.
Sezonu, která bude mít jen tři měsíce, ale o to náročnější bude.
Chce stihnout celkem 10 jednorázových závodů - všech pět monumentálních klasik - a etapové Tirreno-Adriatico.
„Bude to víceméně jen o závodění a odpočívání. Už toho moc nenatrénujeme, ale myslím, že to nikomu nevadí,“ říká Mathieu van der Poel.
Právě Peklo severu je pro něj možná největším cílem této sezony.
Proto spolu s Petrem Vakočem a dalšími týmovými kolegy na konci června odjel do severní Francie prohlédnout si legendární kostky, po kterých nikdy nejel.
A prý už pochopil, proč čtyřnásobný šampion Tom Boonen přirovnával tamní sektory k lepidlu.
„Ten průzkum byl hodně zábavný. Do letošního roku jsem nikdy žádný kostkový sektor Roubaix neprojel a v červnu jsme si dali posledních sto kilometrů závodu. Samozřejmě jsem slyšel spoustu historek, ale až na vlastní kůži jsem pochopil, co Tom myslel. Materiál kostek je hodně zvláštní, je velmi těžké na nich udržet nějakou vyšší rychlost,“ popisoval.
Přesto se mu to povedlo.
Když po jednom z tréninků zveřejnil své údaje z kostkových sektorů na aplikaci Strava, někteří mu nevěřili.
Třeba komentátor Eurosportu Karsten Kroon jeho údaje zpochybnil. Že takové rychlosti na kostkách mohl dosáhnout pouze a autem.
„Můžu vás ujistit, že jsem za žádným autem nejel. Pokud o cyklistice něco víte, poznáte, že watty, které jsem v tom úseku měl, odpovídaly rychlosti,“ bránil se Van der Poel.
Ať tak či onak, na konci října bude Van der Poel jedním z hlavních favoritů.
Jeho otec Adri dojel v roce 1986 na stupních vítězů. Od juniora se čekají mnohem větší věci. Sám Adri už se nechal slyšet, že Mathieu může hned při své premiéře vyhrát.
„Hezky se to poslouchá, ale těžko se na to odpovídá, když jsem ten závod ani jednou nejel. Aktuálně mi to přijde velmi těžké, na druhou stranu, já mám rád těžké závody. Mám rád výzvy,“ líčí 25letý Nizozemec.
Původně zvažoval, že už příští týden pojede Sibiu Cycling Tour v Rumunsku. Tamní koronavirová situace ale jeho startu příliš nenahrává.
„Z Rumunska v posledních dnech nepřichází úplně dobré zprávy. Vyhodnocujeme, jestli je moudré tam jet, ale nutně to nepotřebujeme. Nejsem v nejlepší formě, ale jsem na tom dobře, k italským klasikám rumunský závod nepotřebuju,“ má jasno.
Je mu jedno, kde sezonu začne, jestli v Rumunsku, nebo 1. srpna na Strade Bianche.
Hlavně, aby už se zase závodilo.
Jsou to čtyři měsíce, kdy naposledy šlápl do pedálů na portugalském etapovém závodě Kolem Algarve.
„A už se vážně těším, až to zažiju znovu. Neumím vybrat jeden závod, těším se obecně, až si připnu startovní číslo, až zase vyrazíme. Hrozně mi to chybělo, i když život v karanténě měl taky něco do sebe. Bylo to něco úplně jiného, než na co jsem byl zvyklý,“ popisoval.
Necestoval z místa na místo, nežil od závodu k závodu. Spoustu času trávil doma s nejbližšími, což si rovněž užil.
„Byla to dlouhá doba bez tlaku, což bylo fajn. Často jsem trénoval se Zdeňkem Štybarem, na což jsme předtím neměli čas. Taky jsem mohl být víc doma místo cestování všude po světě,“ těšilo ho.
Nizozemec Mathieu van der Poel překonává jednu z překážek během Světového poháru v Táboře.
Jisté je, že letos vynechá závody na horském kole poté, co organizátoři zrušili skoro celý Světový pohár a přesunuli olympijské hry v Tokiu, kde chtěl jet o zlato.
V zimě má v plánu pochopitelně pár závodů cyklokrosu. Otázkou je, kterých. Hrozí, že organizátoři buď hodně sníží, nebo úplně zruší startovné, což se mu úplně nepozdává.
„Už to bylo na stole v roce 2017, neprošlo to. Tak uvidíme, jak to bude letos,“ říká. „Snad se to nestane. Wout van Aert i já rádi závodíme v cyklokrosu, ale taky to pro nás musí být trochu finančně atraktivní. Chceme si nechat zaplatit za to, co předvedeme a kolik diváků k cyklokrosu přitáhneme.“
