"Jel jako profík, hlavou. A že oblek nezůstal v autě na věšáku, mi vůbec nevadí," nemračil se starší z motoristické rodiny, pyšný na potomka, že se potatil. Mladší kroutí volantem už dlouho, na závodní premiéru v tahači si počkal do 26 let.
"Michal dodělává vysokou, a tak jsme nejeli žádný seriál. Jen republiku cestovních vozů, zkusil si i mistrovství Evropy, kde jako první Čech v historii vyhrál. A teď jsem měl dvacáté výročí, co jsem sedl do tahače, tak došlo i na ně," vysvětluje otec a manažer, s tatrou evropský šampion 2001.
Že už monstrum nekrotí sám, ho netrápí. "Jako závodníka už mě to nezajímá, to mám vyřešené. Něčeho jsem dosáhl, udělal jsem titul na českém voze, což už se nikomu nepodaří." Syn Michal hecuje: "Třeba taky jednou zlato vybojuju. Ale teď jsou to silná slova."
Jsou si stylem podobní? Do srovnání se zkušenější z dvojice nepouští. "Michal je jinde," mávne rukou. "Já jezdil se žigulíkem a škodovkou, začínal jsem v patnácti na motoráře formule Pionýr. A on už motokáru proháněl v sedmi a prošel si vším, jel mistrovství světa, Evropy i s technikou DTM."
Matějovští zvažují, že by si zajistili stále místo v truckracingu. "Tahače jsou superježdění evropského formátu. Malé mistrovství světa. Užívám si to, jsem vyklidněný," nadchlo blonďatého pilota. "A sponzorům se taky líbí, když na to chodí hromada fanoušků."
Jméno Matějovský zažívá v tahačích vzkříšení. "Je to logické vyústění rodinné tradice," tvrdí otec Stanislav. "Michal má potenciál dostat se do špičky. Ale můj pohled může být zkreslený."
