„Udělal jsem si výron v tréninku, srazili jsme se pod sítí při bloku, skočil jsem na nohu spoluhráče. Brzy to bude dobré, už v sobotu v poháru bych chtěl klukům pomoct,“ plánuje 207 cm vysoký hráč, který ještě před pár týdny bojoval s belgickým Aalstem v Lize mistrů.
Jak jste se sžil s Ústím?
Mám se skvěle. Jsem tady se svým oblíbeným koučem Lubošem Vašinou, což je super, mám u sebe pejska s přítelkyní, partička je tu parádní, což je základ. Navíc s mnoha kluky jsem se znal z minulosti, s některými mám dlouhou vazbu. Vzali mě dobře. Do novin nemůžu říct, jaké jsem dával zápisné, ale byly to dvě basy piva (smích).
A herně si rozumíte jak?
Kluci jsou tady zvyklí na něco jiného, zatím jim tam dělám trošku větší bordel. Ale bude to určitě jen otázka pár tréninků, doufám, že si s nahrávačem Lubošem Bartůňkem sedneme. Trenér Vašina ví, že nejsem žádný extrémní polař.
V čem spočívá ten „bordel“, jak sám říkáte?
Oni mají jiný bránicí systém v poli, já mám z Belgie také zažité něco jiného. Klukům se posunu víc dopředu, nebo víc dozadu, a dělám v tom guláš. Ale doufám, že to se mnou vydrží a pomůžou mi, já zase pomůžu jim.
Co může Ústí letos dokázat?
Sílu máme, ještě jsme ji úplně neukázali. Kolikrát na tréninku podle mě hrajeme líp než při zápasech. Ale doufám, že to všechno přijde. My s Lubošem Vašinou máme takovou historii. Vždy, když jsme spolu, pokaždé se zraním, a pak z toho cinkne medaile. Zranění už je splněné, teď už jen něco pěkného uhrát.
Aspoň semifinále extraligy?
Mám nejvyšší ambice, jako každý sportovec. Budeme bojovat a držet se toho, co chceme: hrát agresivní volejbal. Uvidíme, kde skončíme. Nebudu říkat, že jedeme na titul, tyhle předzvěsti nemám rád. Ale chci pomoct klukům k ještě lepším výsledkům.
