„Radil mi, ať hlavně nejsem nervózní. Ať klukům řeknu, jak pro mě zahrát situace, které mi vyhovují, abych se do zápasu dobře dostal. Protože když hráč začne povedenou akcí, sebevědomí má výš, než když něco zkazí. Zopakoval mi zásady, které v nároďáku máme. Nebyly to žádné nadlidské věci, ale takové ty důležité drobnosti, které člověk využije, a když se na ně dbá, tak z nich těží,“ popsal průběh debaty 20letý odchovanec Ivančic.
O den později ale Klíma příležitost na palubovce vídeňské Stadthalle nedostal, stejně jako v následujícím duelu s Makedonií, a následně si na tréninku zranil kotník.
Na evropském šampionátu se ještě stále hrají čtvrtfinálové skupiny, Klíma je však už doma a zbytek turnaje sleduje jako divák. Vyšetření v Praze potvrdilo, že kotník nemá vážně zraněný, ale s nataženými vazy by do hry na ME už zasáhnout tak či tak nemohl.
„Možná to všechno skončilo moc rychle a moc krutě,“ přemítá debutující reprezentant. Na mistrovství Evropy už byl v národním týmu juniorů, ale s dospělými měl premiéru. „Jsem rád, že jsem se tam vůbec ukázal, i to je super pocit. Už při nominaci jsem byl šťastný a bral jsem svoji účast na mistrovství jako velkou školu, ze které si můžu odnést hodně do budoucna. To se splnilo,“ řekl k pobytu s hvězdami, jako jsou Pavel Horák, Martin Galia nebo Ondřej Zdráhal.
„Zamrzí, že jsem se nedostal do zápasu, respektuji ale, že tam jsou daleko zkušenější hráči než já, a ve vyrovnaných duelech byl hlavní výsledek a postup ze skupiny, ne moje ambice,“ ohlíží se za krátkou epizodou.
ME házenkářůSpeciální příloha iDNES.cz |
Odrazil se k ní z Ivančic, kde ho kdysi v žácích trénoval jeho otec, rovněž aktivní házenkář. Ivančická házená prožívala na konci 20. století skvělé roky, tamní mužstvo hrávalo extraligu a Matěj Klíma se narodil v této době, v roce 1999.
„Časy extraligy si nepamatuji, to byl i můj táta ještě mladý, ale vím, že náš ročník byl jedním z nejlepších, jaké v žácích v Ivančicích byly. Jako starší žáci jsme byli čtvrtí v republice. Hodně tvrdě jsme trénovali, na každém tréninku jsme běhali, což taky vedl můj táta, a fyzicky jsme na tom byli velice dobře. Tyhle základy mi hodně pomohly,“ vzpomíná současný reprezentant.
Na první kroky navázal v Zubří, kam odešel za lepším v dorosteneckém věku. „Trénoval mě tam Jiří Mika, pro dorostence jeden z nejlepších trenérů v republice. Posouval jsem se, posouval, až jsem se možná i překvapivě dostal na mistrovství Evropy,“ usmívá se mladý házenkář. Na šampionát se podíval už jako hráč Dukly Praha, jejíž dres obléká nyní.
V dobrém vzpomíná na atmosféru, která v přípravě i na začátku ME v české reprezentaci panovala. „Zkušení kluci mi pomohli, dělají to dobře. Absolvoval jsem pár kempů, ať už během kvalifikace, nebo před turnajem, a když jsem tápal, kluci mi poradili. Jsou to kluci, kteří mají nejen zkušenosti, ale při určitých nácvicích mají daleko rychlejší, lepší a možná i účinnější rozhodování než lidé v naší extralize. Úroveň je tam zkrátka vyšší,“ říká o národním týmu jeho benjamínek.
Věří, že letmý dotek s mistrovstvím Evropy nebyl pro něho posledním. „Pokud neusnu na vavřínech, vydrží mi zdraví a budu pracovat a pokračovat jako dosud, tak věřím, že se na ME nebo MS ještě objevím,“ odhaduje.
