Martino, záda vydržela? Nebolí vás po závodě?
Při prvním kroku po startu jsem je hodně cítila, rozběh proto nebyl nejrychlejší. Ale pak se mi jelo moc dobře. Opravdu jsem si to užila.
Užila? Copak jde užít si ten pětikilometrový zápřah?
Fakt, vážně, krásný závod. I technicky to bylo dobré, říkal Petr (kouč Novák).
Vždyť jindy mi říkáte, že po pětce lezete vyčerpáním po zemi.
No jo, nohy mě teď trochu bolí, ale jinak všechno bylo skvělé. Jak jsem dlouho žádný závod nejela, mám teď nádherný pocit.
Možná i proto jste byla tak hladová po vítězství, ne?
Je to možné. Na Evropě ve čtyřboji jsem byla začátkem ledna čtvrtá a od té doby jsem už jela jen svěťák v Inzellu, kde jsem skončila třetí.
Teď je velmi blízko i celkové vítězství ve Světovém poháru na dlouhých tratích.
Já vím. Boduje se tam jedenapůlnásobkem běžných bodů, vítězka bere 150 bodů, druhá 120, třetí 105. A já vedu o osmdesát. Ale je to kratší trať, bude to určitě vyrovnanější.
Stačí být pátá.
No uvidíme.
Byl by to váš sedmý pohár na dlouhých tratích v řadě. Co by pro vás znamenal?
Já jsem strašně ráda, že to takhle vychází. Zvlášť když to byla takhle bolavá sezona. Je to celý hustý. To jsem ještě nikdy nezažila, abych mohla jezdit takhle omezeně. I když jsem byla na Evropě čtvrtá, řadím tuhle zimu mezi mými sezonami na jedno z nejpřednějších míst.
Němka Beckertová se vás dnes dlouho držela. Ani na chvíli vás to nevyděsilo?
Jo, bála jsem se. Ona jela doma a led je tu těžký. Říkala jsem si: Hlavně abych nevyhnila.
Nevyhnila jste.
Naštěstí ne.
Měla jste zato při závodě otevřenou pusu do širokého kolečka. Jako když skáče skokan Matura.
Jo? Asi jsem potřebovala víc vzduchu.
Pojedete v sobotu v Erfurtu i 1 500 metrů?
Ne. Radši. Šetřím síly i záda na Heerenveen a hlavně na Soči.
