Naučila se, že méně znamená více. Upustila od drastických „dvoufázových“ sezon, jimž byla vystavena v letech, kdy se snažila skloubit brusle a kolo.
Báječné MSRekordy a titul Sáblíkové |
Dopřála si poprvé i nezvykle dlouhou dovolenou. Uznala, že i její tělo je po letech drilu křehké a zranitelné a podle toho s ním musí zacházet.
Díky tomu je najednou pokropená živou vodou.
Opravdové sportovní legendy právě toto v pokročilých letech kariéry dokážou. Přemýšlejí. Vybírají si. Už nechtějí být všude a vyhrát všechno. Omezují starty.
Na akcích, na které se zaměří, potom excelují.
Tak to dělá mezi tenisty Roger Federer, jenž se stal loni nejstarší světovou jedničkou historie a říká: „Hraji mnohem méně turnajů. Díky tomu jednak šetřím své tělo a zároveň zůstávám mladý a nažhavený aspoň v hlavě.“
Tak závodil až do 44 let i Ole Einar Björndalen, král biatlonistů - a mimochodem někdejší sportovní vzor Sáblíkové.
Rovněž 31letá královna rychlobruslařských oválů vstupovala do aktuální sezony s plánem: V první polovině zimy nemusím vyhrávat a startovat v každém závodě, chci mít formu až v únoru a březnu.
Realizace je dokonalá. Zatímco ještě na začátku ledna ji v Collalbu při evropském mistrovství ve víceboji jasně porazila Antoinette de Jongová, na březnovém světovém šampionátu tatáž Nizozemka v Calgary pronesla: „Co tu předvedla ve víceboji Sáblíková, je fenomenální a momentálně zcela mimo můj dosah.“
V podobném duchu by se měly odehrávat i další tři sezony Sáblíkové. S rozumem by měla naslouchat vlastnímu tělu, a to už si řekne, co potřebuje. Včetně opět dlouhé dovolené po skončení zimy.
Češka, jež se kdysi stala i devátou cyklistkou v pořadí časovky na mistrovství světa, už nikdy nezjistí, jak velký byl její závodní cyklistický potenciál. Ale také to je oběť, kterou musí položit na oltář své sportovní dlouhověkosti.
Chvíle opojné radosti, jaké prožívala v Calgary po víkendových světových rekordech i po dalším vítězném zápisu, za to stojí.
