Před startem jste říkala, že zatím nemáte myšlenky na zlato. Už přišly?
Hlavně myslím na medaili, nechci říct, že myslím na zlato, protože se všechno rozhodne až po zítřejších závodech. Jsou to přece jenom dvě delší tratě a uvidíme, jak to bude vypadat. Ono se říká, že v polovině závodu vedu, ale na těch šesti a půl kilometrech, co nás ještě čekají, člověk nikdy neví, jak to dopadne.
O Vánocích jste brala antibiotika, na týden jste vypadla z tréninku a pak jezdíte tyhle časy, jak je to možné?
No nevím, možná si tělo trošku odpočalo, těžko říct. Beru to tak, že jsem od trenéra připravovaná na vrchol sezony, který přijde v půlce února a v březnu, takže doufám, že forma ještě půjde nahoru. Možná je to i díky tomuhle.
Z čeho jste víc nadšená? Z výkonu na pětistovce, ze skvělé trojky nebo z náskoku, který máte?
Těžko říct, mě samozřejmě hrozně potěšila ta pětistovka, poprvé v životě jsem jela v Evropě pod čtyřicet sekund a když jsem na tabuli viděla 39,9, tak jsem koukala, jestli jsem to opravdu já. To bylo bombastické. Za trojku jsem ráda, že jsem vyhrála, ale tam to bylo o něčem jiném, protože jsem nevěděla, jak pojedou ostatní. Nemohla jsem se tak hned po dojezdu radovat. Ale jsem ráda za všechno, kdyby se to takhle nesešlo, tak by z toho nebylo průběžné vedení.
Už start pětistovky se vám povedl, 11,31 na stovce je skvělý čas, jen o 2 desetiny horší než Nizozemka Wüstová...
Jo, stovka byla dobrá. Sice jsem měla ještě problémy při přechodu z běhu do bruslení, kde jsem trošku ztratila, ale stovka za 11,3 je super. Jsem ráda, že to nebylo 11,5, 11,6, to by pak bylo o něčem jiném. Takhle to dodá člověku i víc sil do druhé zatáčky. Navíc, jaká může být větší motivace, než když vidím Ireen kousek přede mnou?
Co se vám po ní honilo hlavou? Loni jste říkala, že vás nic nebolelo, měla jste to stejně?
Naopak, dneska mi po pětistovce připadalo, že mě bolí úplně všechno. (smích) Možná, že to udělal ten čas, kdy to ze mě všechno spadlo. Když jsem seděla před rozcvičkou na trojku, vypadala jsem, že v sobě nemám ani kousek energie. Naštěstí tam ještě byl.
Byl a velký. Do trojky jste nastupovala v sedmém páru před Wüstovou. Byla to výhoda?
Těžko říct, ve Světovém poháru jezdím poslední, takže časy znám. Ale je fakt, když člověk zná nejlepší čas, tak je to někdy hrozně stresující, protože když někdo zajede 4:03, nebo 4:04, tak nad tím samozřejmě přemýšlím v průběhu trati. Ale dneska bylo zajetých 4:07, takže jsem jela na tenhle čas. Ale v posledních dvou kolech jsem do toho samozřejmě musela dát všechno, protože jsem nevěděla, jak pojedou holky za mnou.
Co říkáte na výkon Ireen Wüstové, která se po pauze vrátila?
Nemyslím si, že by jela nějak špatně. Když se podíváme na výsledky z minulého roku, jela stejný čas na trojce jako dneska.
Vy jste každopádně zajela na trojce o 3 a půl sekundy lepší čas než druhá v pořadí Jolingová. Co jste si pomyslela?
Minulý rok to bylo něco přes dvě, to až takový rozdíl nebyl, ale jsem za to samozřejmě ráda, protože za měsíc je mistrovství světa. Doufám, že mi forma zůstane.
Martina Sáblíková na trati pětistovky na ME ve víceboji v Minsku
Celkové pořadí vedete o sekundu a půl před Wüstovou, to jste asi před startem nečekala?
Náskok je samozřejmě bezvadný, ale zítra je ještě na programu patnáctistovka s pětkou a bude to ještě hodně náročné. Ale nevzdávám se.
Je náskok povzbuzující, nebo vás spíš svazuje?
Zatím nesvazuje, zítra na startu patnáctistovky to asi budu cítit trošku jinak, přece jenom stát na startu vedle Ireen, která ji umí skoro nejlíp na světě, bude trochu o něčem jiném. Ale zítra je nový den, nový start.
Šance na zlato je ale obrovská...
Šance je, ale tu má ještě zatím každý. (smích)
