Zas a znovu se drápala na Stelvio, proslulý průsmyk z Gira d’Italia. Polykala serpentinu za serpentinou, všech 48 až k vrcholu, do 2 757 metrů. „Jen jednou jsem měla krizi a říkala si: Ty jo, těch posledních deset už nedám. Ale hrozně mě to bavilo,“ líčí Martina Sáblíková.
Jindy pršelo, v nohách měla už 140 kilometrů a na Stelviu bylo jen plus pět. Přesto tréninková extrémistka řekla: „Dobré to bylo.“
Dosud nikdy nepojala přípravu na mistrovství světa cyklistů tak pečlivě. „Rychlobruslení jsme v létě šidili, zato na kole takhle dobrý trénink ještě neměla,“ tvrdí kouč Petr Novák. Zatímco v minulosti na něm najela za rok zhruba 2 000 tréninkových kilometrů, letos jich už napočítá přes 5 000.
Na kempu v Livignu měla po dva týdny poradce a sparingpartnera z profipelotonu: 23letého Jana Hirta z týmu Etixx, letos třetího na závodě Kolem Alsaska.
„Potřeboval jsem někoho, kdo bude s Martinou jezdit kopce i časovku,“ líčí Novák. „Požádal jsem René Andrleho z Etixxu, jestli by mi jednoho kluka nepůjčil.“
Dříve, když Sáblíková šlapala do vysokých kopců jen s kolegy rychlobruslaři, stávalo se, že ostatní už mleli z posledního a mlčeli, zatímco ona si jela jakoby nic a ještě u toho povídala. Zato nyní... „Honza Hirt mluvil a já už mlčela. Ale bylo to super. Hodně mě naučil.“
Třeba jízdu ze sedla. „To byl největší pokrok,“ usoudí Hirt. „Předtím jela i celý závod v sedle. Zato teď si v prudkých pasážích dokáže vestoje ulevit, protáhnout záda.“ Stala se nadšenou žákyní, vstřebávající vše nové.
„Doteď jsem si myslela, že když vstanu ze sedla, musím co nejvíc házet kolem do strany, jak jsem to viděla v televizi,“ přiznala. Hirt tedy vysvětloval: „Když příliš pracuješ tělem, ztrácíš tím víc energie, než když zabírají jen nohy.“
Řešili spolu rovněž pozici na časovkářské koze, opravil jí úchop řidítek. „Nebo mi vysvětloval, jak mám při sjezdu z kopce co nejlíp položit nohy v rámu. Občas byly ty naše debaty docela vtipné. Honza je v pohodě.“
Její nohy postupně navykaly na každodenní zátěž. V posledních dnech si naordinovala stokilometrový okruh s 25kilometrovou rovinkou. „Jela jsem ji celou mezi 43 a 50 km/h a cítila se fakt dobře.“
Hirt po soustředění ocenil: „Ještě nikdy jsem s tak silnou ženou na kole nejel.“
Předloni skončila na světovém šampionátu ve Valkenburgu v kopcovité časovce senzačně devátá. V sezoně 2011 byla naopak na rovinaté trati v Kodani osmadvacátá.
Jak může dopadnout v úterý? „Zeptejte se Honzy Hirta, ten tomu rozumí,“ vyzývá Novák. Hirt tedy věští: „Věřím, že bude v Top 5. Je to reálné.“
Trať ve španělské Ponferradě je povětšinou rovinatá, až ke konci čeká sedmiprocentní stoupání. „Není to právě můj profil,“ připouští Sáblíková, ale Novák říká: „Je už připravená jet dobře také po rovině. Volí jiné, těžší převody.“
Postaví se potom i na start silničního závodu. Sama, jediná Češka. „Těšila jsem se na Anežku Drahotovou. Bohužel bere antibiotika.“
Její předloňské snažení v tomto závodě zmařil hromadný pád. Letos dojela Sáblíková druhá v mezinárodním etapovém klání 2. kategorie v Krásné Lípě. „Už se v balíku otrkala,“ oceňuje kouč, byť svěřenka varuje: „V Krásné Lípě jsem měla holky z týmu, které mě, když jsem potřebovala, dotáhly dopředu balíku. Tady pojedu sama.“
Ale ať už dopadne jakkoliv, letošní mistrovství je jen generálkou. „Teď se z výsledku nestřílí. Až za rok půjde o kvalifikace na olympiádu do Ria,“ připomíná Novák.
„Letos si vyzkouším, jak se mi závodí se špičkou,“ říká ona. „A třeba zjistím, co musím do příštího roku zlepšit.“
