Před letošní sezonou opustila tým Stadion Louny a přešla do táborského ČEZ Cyklo Teamu. „To pro mě byla největší změna. Mám teď nejlepší podmínky pro trénink,“ říká třiadvacetiletá cyklokrosařka.
Bude to v sobotu při neúčasti Kateřiny Nash závod hlavně mezi vámi a Pavlou Havlíkovou?
Asi jo. Může se stát cokoliv, někdo může překvapit, ale ty největší favoritky jsme tam asi tři – já Pavla Havlíková a Nikola Nosková.
Právě s Havlíkovou a Nash máte rekordní tři republikové tituly. Bude proto souboj ještě pikantnější?
Je to samozřejmě výzva a těší mě to i z toho pohledu, že jsem z nich nejmladší. Mít víc titulů než Kateřina Nash je hrozně motivující, ale to je i každé mistrovství republiky samo o sobě. Jezdit pak celou sezonu v národním dresu je obrovská čest. Nemůže ho mít každý, proto se o něj vždycky snažím o to víc.
Jaké pro vás bylo jezdit v něm celou sezonu?
Určitě by si ten dres zasloužil lepší výsledky, než jsem předváděla. Sama jsem doufala, že to bude lepší než loni, ale může se zase stát, že republikový šampionát celou sezonu smaže, jako se to stalo loni. Kdybych dres vyhrála znovu, ráda bych mu to vrátila.
Čím to je, že se vám znovu sezona nepovedla podle vašich představ? Brzdilo vás nějaké zranění?
Už od léta mám problémy se svalem, který mi tlačí na sedací nerv a to mě trochu limituje v tréninku. Asi i proto není sezona taková, jak bych si přála.
Jak proti bolestem bojujete?
Chodím k fyzioterapeutovi Pavlu Bryndovi. On je asi jediný člověk, který mi s tím dokáže pomoct, nic jiného asi teď dělat nemůžu. Ze začátku jsme se dokonce báli, jestli se mi třeba neucpává céva, ale naštěstí ne. Ale jednoduché to není, protože tréninkem a únavou se to pořád zhoršuje.
Kdy vás nerv nejvíc omezuje? Ve vysokých intenzitách?
Přesně tak, v závodě a v tréninku při vysokých intenzitách. Je to, jako kdybyste měli jednu nohu zakyselenou.
Takhle Martina Mikulášková slavila loni třetí titul z republikového šampionátu.
Vraťme se ještě k sobotnímu šampionátu. Kdy si poprvé pojedete vyzkoušet hlineckou trať?
Zrovna dneska na ni vyrážím, tak se těším na změny, o kterých pořadatelé mluvili. Mám ji ráda, ale bude hodně záležet na počasí.
Podle některých předpovědí má být v noci před závode až minus 16 stupňů. Jak se dá na takový mráz připravit?
Toho se docela bojím, asi se budeme muset namazat hřejivkou od hlavy až k patě, jinak to nevidím. A možná si vezmu lyžařské rukavice (zasměje se).
Jiný cíl než zopakovat loňský výsledek asi ani mít nemůžete, že?
Kdyby se mi to povedlo, byla bych hrozně spokojená. A já věřím, že se to povést může.
