„S Petrem Garabíkem se známe už dlouho z Jeseníku, spravovala jsem mu rameno. A když pak americký tým hledal před minulým svěťákem v Novém Městě náhradu za obvyklého fyzioterapeuta, dal šéfovi týmu tip na mě,“ líčí usměvavá Martina Juříková.
Z angažmá byla nejdřív hodně nervózní - podobně roztřesený prý byl jen benjamínek Jake Brown - ale pomohl jí výborný start. A jelikož se osvědčila, dostala nabídku do Nového Města i pro letošek.
„Jednička týmu Susan Dunkleeová měla minulou sezonu těžký pád v Pokljuce, ještě po třech týdnech měla problémy, ale podařilo se mi ji vyladit. To se ulevilo i mně, výborná odezva pak byla také od trenéra. I oni pak byli klidnější, když se nový prvek v týmu osvědčil. Tím jsem si je získala,“ vypráví.
Americký tým podle Martiny Juříkové šlape jako hodinky a každý ví, kde je jeho místo, přesto se v týmu daří držet rodinnou atmosféru. „Mají všechno zaběhlé, všichni vědí, kdo co má dělat. Dokážou si však dělat srandu, hlavně servisáci. Jsem ze spolupráce nadšená a příjemně překvapená.“
Pomáhá jí lyžařská minulost
Biatlon paradoxně dříve moc nesledovala. Ale protože sama v mládí závodila na běžkách, do biatlonistů se dokáže vcítit, navíc ve své praxi se sportovci hodně spolupracuje. „O to víc cíleně jim můžu pomoci, celý život ze svého lyžování čerpám. Tady řešíme hlavně regeneraci po výkonu.“
Američané využívají na každou štaci jednoho fyzioterapeuta. Střídá se Němec Jürgen, Fin Jani a v Novém Městě Češka Martina.
Golden Czech Hände. Američtí biatlonisté se s českým servismanem nenudí |
Jaké bolístky trápí biatlonisty nejčastěji? „Mají problém s horní polovinou těla, jak jsou permanentně v rotaci. Jeden jako druhý mají potíže s rotátory šíje, což je dané pozicí, ve které střílí vestoje. Ani skejtová technika není úplně symetrická záležitost, když jedou do prudkého kopce, je jedna strana těla při záběru dominantní,“ popisuje svůj pohled na přetížení sportovců s malorážkami.
Při Světovém poháru byla v zápřahu od rána do večera. „Nejdřív musím sportovce spravit po cestě, protože toho strašně moc nasedí při přejezdech autem. Pak už se dělá regenerace po trénincích a závodech,“ říká.
Petr Garabík a Martina Juříková pomáhají americkým biatlonistům v Evropě.
I když pracovala v hotelu, na závody se přesunovala do areálu, kde pomáhala závodníkům před startem v depu a pak odnášela jejich věci. Po závodě to rozhodně nekončí sprchou. Unavené sportovce Martina Juříková „spravovala“ třeba až do půlnoci.
Volnou měla jen část neděle, jelikož se nikdo z Američanů nekvalifikoval do závodu s hromadným startem pro třicet nejlepších. A zatímco se pak vydala zpátky do Jeseníku, biatlonisty čekala dlouhá cesta do finského Kontiolahti.
