Bál jste se před závodem, že se Martina může zničit?
Jo, věděl jsem, že nemusí mít vůbec medaili a může se navíc odrovnat před pětkou. Ale teď, když tu placku získala, říkám si: Ať ta pětka dopadne jak chce, teď už může klidně i zalehnout.
A zalehne? Existuje varianta, že pětku nepojede?
Ale pojede! Ono jí to nepoloží. I když v cíli vypadala po trojce děsně. Ještě jsme si plácli, pak padla a byla úplně grogy. Skoro vůbec nevnímala, hlava ji bolela a když jsem ji sáhl na spánky, cítil jsem, jak buší. Tak jsem hned použil akipresuru
Měl jste o ni strach?
Určitě, protože bere prášky a ještě včera jsme se rozhodovali, jestli nasadíme třídenní antibiotika. Ale ty by dobrala až v pátek, to by nemohla jet trojku. Byla to hra vabank. Martina je však člověk, který se umí na závod úžasně zmobilizovat a koncentrovat se na výkon. V tom je obdivuhodná.
Když se sama rozhodla startovat, nerozmlouval jste jí to?
Ne, jsou to poslední závody sezony. Ona chtěla jet, to bylo rozhodující. Kdybych chtěl jen já, nestačí to.
Věřil jste v medaili?
No, měl jsem spíš obavy. Myslel jsem, že bude bojovat o šesté, sedmé místo. Ale při tréninku jela kolo za 30,8. Já jí trochu zalhal a řekl jí, že ho má za 30,2. Ji to povzbudilo a závod pak rozjela excelentně.
Do posledních metrů bojovala o titul. Když protínala cílovou fotobuňku, čekal jste, že se u jejího jména objeví na časomíře vítězná jednička?
Čekal. Když jem ji viděl, jak vyjíždí ze zatáčky, věřil jsem, že nakonec bude první. V první moment jsem si pak řekl: Nooo, nevyhrála. Ale hned jsem se strašně radoval
Byla to nejtěsnější porážka její kariéry, že?
To jo. Měla strčit líp nohu do cíle a vyhrála by. Ale to nevadí, já to stříbro beru. Těch sedm setin by mě mrzelo mnohem víc, kdyby jí scházelo ze čtvrtého místa na bronz.
Jak ji teď připravíte na sobotní pětku?
Uvidíme, v jakém bude stavu. Podle toho se rozhodneme. Musím improvizovat.
