Byla to o víkendu pozoruhodná ukázka jejich síly.
Dosavadní reprezentační dvojici Filip Dvořák, Tomáš Janda, která dojela na minulém světovém šampionátu sedmá, rozdrtili skoro o čtyři vteřiny.
Očekávali jste, že nominační závod ovládnete s takovým přehledem?
Petr: Já z toho startu byl docela nervózní. Vím, že (Dvořák s Jandou) byli sedmí na mistrovství světa, že mají kvality, a netušil jsem, jak pojedou, ale nám to sedlo. Už když jsme se byli rozjet, přišlo mi, že nám to jede fakt dobře, tak to ze mě trochu spadlo. Když jsem viděl, že jsme vyhráli o čtyři vteřiny, a viděl to, jak je brácha šťastný, taky jsem byl. To, že jsme vyhráli s takovým náskokem, je super. Ale možná jsem to trochu čekal. (usměje se)
Byla velká oslava?
P: Asi jen taková, že jsme si v cíli plácli.
Martin: A druhý den jsme si došli na snídani.
Jaká byla odezva soupeřů?
M: Všichni čuměli, že jo. Před sezonou se toho ve všech sportech nakecá hrozně moc. Ale já jsem teďka psal na Instagramu, že jsem rád, když za mě mluví výsledky. Všichni řešili nominace, bla bla bla. A tu naši nominaci si vymyslela protější posádka. Původně to mělo být tak, že kdo vyhraje o 1,5 vteřiny, postoupí na mistrovství světa. Jejich trenéři ale řekli, že to bude 2,5 sekundy. My jsme proti tomu nic neměli. Chtěli jsme, ať ta nejlepší posádka postoupí na mistrovství světa, ať už to budeme my, nebo oni.
To si můžou takhle upravovat nominační pravidla?
M: Jojo, reprezentační trenér to s námi konzultoval, ale já jsem řekl, ať to neřeší. Že nám je jedno, jaká budou kritéria, my chceme vyhrát a hotovo. Ukázalo se, že je dobré to neřešit, jenom makat a pak to ukázat na vodě.
Vzhledem k výsledku proběhla příprava na sezonu skvěle, je to tak?
M: Bez jakéhokoliv omezení. Před Vánocemi jsem byl na deset dní nemocný, ale jinak jsme tréninky odmakali úplně všechny. Jsem naprosto spokojený. Před prvními závody je člověk vždycky nervózní, protože nevíte, jak kdo trénoval. My jsme ale ukázali, že jsme trénovali dobře.
P: Příprava byla v naprostém pořádku. Já bývám tradičně nemocný před nominačním závodem, ale letos jsem byl zdravý. Jen v březnu jsem bral antibiotika, ale jinak se mi trénovalo parádně, což jsme předvedli i na závodech.
Vítězství je pro mě droga. Už mám absťák a potřebuju závodit, říká Fuksa |
Čekali jste až takový start do sezony? Kromě deblu jste v Račicích ovládli i singl, který Martin vyhrál a Petr dojel druhý.
M: Na podzim jsme si řekli, že ten kilometr zkusíme. Doposud jsme jezdili jen pětistovku a ono není na co čekat, kilometr je olympijská disciplína. Začali jsme se tomu věnovat víc a chtěli jsme klukům aspoň zavařit a stačit jim.
Povedlo se víc než to. Kdy jste začali tušit, že to bude dobré?
M: Ty jo, člověk asi nemůže nic tušit, dokud nejede první ostrý závod. Mám zkušenosti, že na tréninku to bylo supr, ale pak přišel závod a byli jsme najednou hrozně zbrklí, každý jsme dělali něco jiného. I s bráchou, jak jsme toho neměli tolik najeto. Na českou scénu to sice stačilo, ale ve světě to nešlo. Teď jsme si na jaře dali pár tréninků, ale dokud jsme nejeli ten závod, nemohli jsme vědět, jak na tom jsme. Říkal jsem, že chci vyhrát, ale nemyslel jsem si, že vyhrajeme o čtyři vteřiny. Nám to sedlo, podařilo se, rozdrtili jsme je a nominovali jsme se na všechno.
Vy nyní na mistrovství světa budete vynechávat oblíbenou pětistovku, v níž jste dvojnásobným mistrem světa. Nebude vám chybět?
M: Bohužel, bude. Jsem v ní dvakrát mistr světa, pětkrát mistr Evropy. Ale ten krok jsem musel udělat. Prioritou je nominovat se na olympiádu nejlíp s bráchou, aby tam byl celý gang. Aby celá kanoistika byla jenom Fuksa gang. To by bylo supr.
Jak je to vlastně s tréninkem deblu? Nezhoršuje vám vytříbený styl, který máte v singlu?
M: Je to lehce jiný záběr, po deblu se mi pak jede trochu hůř a jinak ten singl. Ale rozhazovat mě to nebude.
P: Já to mám opačně, mně se pak jezdí kilák na singlu líp. Debl mi přijde jako super trénink právě na singl. Proto jsme v Račicích teď na nominaci dojeli první a druhý, i když jsme byli po deblu.
Petr a Martin Fuksovi během nominačních závodů v Račicích
Martine, jak moc musíte mladšího bratra na lodi kočírovat?
M: Hodně, hodně. On je hrozně sebevědomý, je úplně jiný než já. Nejradši bych mu dal do držky někdy (smích). Ale na druhou stranu je chápavý a to, co mu řeknu já, tak to bere a snaží se to dělat. Za to mu patří dík. Tím, že jsme bráchové, tak pádlujeme trochu stejně a jak jsme i trénovali víc, bylo to ku prospěchu věci. Zvedlo nám to zdravé sebevědomí.
Vážně, Petře? Posloucháte, co vám Martin řekne?
P: Když jedeme a brácha mi řekne cokoliv ke stylu, snažím se to vnímat na maximum. Když mi řekne, ať jedu delší záběr, jedu delší záběr. Když mi řekne, abych neplácal pádlo ve vodě, poslouchám. Snažím se každý trénink s ním jet naplno a na deblu to neflákám. Občas když jedeme na singlu, už to hodně bolí, styl je horší a nikdo mi k tomu nic neřekne, tak prostě jedu hůř. Ale na deblu se furt snažím jet, abych mu to nekazil. Na druhou stranu já si nedovolím cokoliv mu říct, protože by mě nikdy neposlechl.
Program bratrů FuksůMartin objede všechny závody Světového poháru, kde se bude soustředit na olympijský kilometr na singlu, pojede také evropské hry v Baku, a nakonec i mistrovství světa v maďarském Segedínu, Petra kromě Baku a světového šampionátu (obojí s bratrem na deblu) čeká i mistrovství světa a Evropy do 23 let. Obojí na singlu. Vrcholem sezony bude pro oba pochopitelně světový šampionát, kde Martina kromě vytoužené medaile čeká i kvalifikace na kilometru v singlu (postupuje pět nejlepších lodí) a oba pak kvalifikace v deblu (postupuje osm nejlepších lodí). „Jsem sebevědomý, ale když je tady brácha, nerad cokoliv říkám, protože on je pak naštvaný, když plácnu nějaké nesmysly. Chtěl bych se ale nominovat na olympiádu, to je můj velký cen,“ říká mladší Petr. |
Martine, opravdu vás bratr takhle poslouchá?
M: Co se týče kanoistiky, tak myslím, že jo. Na první pohled se mu to možná nezdá, ale postupem času pochopí, že já, taťka i děda po něm chceme ty věci proto, abychom byli nejlepší.
Co nějaká rebelie, Petře? Probíhá?
P: Možná v tom, že brácha chodí dřív na tréninky než já. Často chodí taky spát brzo, já občas hraju na počítači. Ale jinak rebelii nemám žádnou.
To musíte mít pořád na talíři, že chodíte později na tréninky, ne?
P: Jo, doma mi to říkají všichni. Ale já si radši déle pospím a pak jdu na trénink, kde Martin už je 20 minut.
Ambiciózní jste stejně?
M: Úplně ne. Já jsem spíš pokornější, radši jsem při zemi, držím hubu a fakt jenom trénuju. Naopak brácha má větší křídla. Ale sedí nám to. Někdy se pohádáme, ale je to hned pryč. Víme, proč spolu jsme, máme stejný cíl.
P: Martin má naprostou pravdu. Jsem jinačí, víc si věřím, i když někdy není proč. Ale za to nemůžu, tak jsem se asi narodil.
Je to velká výhoda mít staršího a úspěšného bráchu, od kterého se toho můžete tolik naučit?
P: Je to supr výhoda, taťka taky jezdil, děda i brácha mi dávají rady. Všichni mi radí, co a jak, což je fajn. Mám jedny z nejlepších podmínek a asi i proto jsme teď vyhráli o 4 vteřiny. To jsou ty maličkosti, které ve finále udělají velký rozdíl.
Říkáte, že vám všichni radí. Radí vždycky to samé?
P: Jak kdy. Občas říká každý něco jiného a trochu mi to leze na nervy. Někdo mi říká, abych jel delší záběr a druhý říká, že mám dostatečně dlouhý záběr. Pak jsem z toho trochu na nervy, když nevím, co dělat. Ale Martinovi si táta ani děda nic nedovolí říct, protože je dobrej. Mně furt něco říkají, takže to poslouchám furt dokola.
Vypínáte občas?
P: Musím, jinak by se to s nimi nedalo. (smích)
