Na svém instagramovém profilu či na kanálu YouTube ještě zadýchaný okamžitě sdílí své prožitky a pocity z nejtěžšího motoristického závodu. Českobudějovický motokrosař Martin Michek (32 let) kromě skvělého výsledku na Rallye Dakar bravurně zvládá i práci s fanoušky.
Baví vás být takovým závodníkem influencerem?
Rozhodně. V dnešní době si myslím, že je to nutné. Nestačí být jen úspěšný sportovec, musíte být vidět i na sociálních sítích. Já to beru jako poděkování lidem, kteří mi fandí. Mají se mnou ihned přímý kontakt. Hodně lidí mi psalo zprávy, každou jsem si přečetl, ale nedokázal jsem na všechny odpovídat. Proto jsem natáčel videa.
Po úspěchu se videa natáčí lépe, ale ne každá etapa se povede.
To je pravda. Ale rád ostatním předávám informace a zážitky. Zajímá to diváky, sponzory, rodinu. Na YouTube dávám nahlédnout víc do zázemí, Instagram je to nejrychlejší spojení. Někdy je člověk unavený, ale na to si čas najít musí.
Neubírá vám to soustředění od závodění?
Ne, snadno to rozdělím. Naopak je to pro mě odreagování po kilometrech sám za řídítky. Vypnu hlavu, přijdu na jiné myšlenky.
Točíte všechno napoprvé?
Videa bezprostředně po dojezdu nechávám autentická, točím je napoprvé. A proto k tomu patří i přeřeknutí. Originalita je důležitá.
Pojďme k Rallye Dakar – dojel jste desátý a vyrovnal české maximum Stanislava Zlocha staré 23 let. Jak se vám to poslouchá?
Krásně. Podařilo se nám zapsat se do české historie motokrosového sportu i celého Dakaru. To je neuvěřitelné a nepovede se to každému.
Rekord jste mohl i pokořit. Cílem jste projel jako devátý, pak jste dostal penalizaci 20 minut.
Teď už vím, že jsem na 14. kilometru minul jeden way point o 110 metrů. To mě stálo deváté místo. I tak je pro mě to umístění sci-fi. Po tom, jakou jsem měl druhou polovinu minulého roku, jsem o top 10 ani nesnil. Bojoval jsem o život, ale chci ho dál žít, nejen prožívat.
Nezkoušel jste původně protestovat proti penalizaci?
Nejdřív jsem si myslel, že je všechno v pořádku. Prvotní pořadí však není definitivní a brzy už mi tam penalizace skočila. Údaje na GPS motorky to potvrdily, ty jsou určující. Dostal jsem trest dvakrát i za dva rychlostní limity. Ze 160 kilometrů v hodině musíte za 90 metrů ubrat na 30 kilometrů v hodině. Někdy se to zkrátka nestihne, i když se člověk snaží a to zařízení pípá. Ale přes motor to není slyšet.
 |
Věděl jste, že jedete o překonání českého rekordu?
Ano. Když jsem postupoval pořadím, po předposlední etapě jsem byl celkově desátý, tak jsem to zaznamenal. Médii proběhlo, že mám rekord na dosah. Ale soustředil jsem se na výkon, abych udělal na závěr co nejlepší výsledek. To se mi povedlo, byl jsem šestý, až pak jsem klesl. Svedli jsme s Rakušanem Matthiasem Walknerem krásný souboj na plný plyn o deváté místo. Užili jsme si to, on sám ocenil, že moje forma šla nahoru a v cíli jsem byl před ním. Mně to pak prohrála pravidla.
V cíli jste převzal cenu za deváté místo. Vyměnili jste si ji pak?
Jasně. Organizátoři počítali s pořadím, jaké platilo po průjezdu cílem. Pak jsme si plakety vyměnili.
Co vám chybělo k tomu, abyste byl ještě lepší?
Musím zlepšit navigaci. Potřebuji sehnat peníze, abych se mohl účastnit soustředění, kde se práce s navigací zdokonaluje.
A co rychlejší motorka? Sám jste tvrdil, že v rovinatých etapách může silnější stroj udělat až 15 minut na 100 kilometrů.
Továrním týmům je těžké se rovnat. Mají skoro neomezený rozpočet, ale jejich jezdci také dělají chyby. A to jsou chvíle, kterých musím využít. Na trati se jim dá konkurovat, v garáži ne.
V předchozím ročníku vám v předposlední etapě došel benzín a výrazně jste klesl pořadím. Dával jste si na to větší pozor?
Určitě. Když se jely nejdelší etapy dlouhé okolo 230 kilometrů, tak jsem si dával pozor a trochu šetřil s plynem. Dvě nádrže by měly vyjít právě lehce přes 230 kilometrů a letos už jsem byl zkušenější.
Prožil jste jiný krizový moment?
V páté etapě jsem trefil velký kámen. Zničilo mi to přední tlumiče, celou zadní brzdu i s kotoučem. Bylo to štěstí v neštěstí, že jsem ho zasáhl v dobré rychlosti a vystřelilo mě to nahoru. Ustál jsem to, ale přímo na tomto místě bylo hodně pádů, které končily i v nemocnici. Naštěstí jsem dopadl na obě kola. To budu mít před očima do konce života.
Dokázal byste srovnat poslední dva ročníky závodu?
Letos byl Dakar pomalejší a kamenitější. Někdy to bylo extrémní. Až jako kdyby bylo budějovické náměstí poseté špičatými kameny a byl to výstup jako na Kleť. Tento ročník byl výjimečný kvůli covidu. Na roušky už jsme zvyklí, testovali jsme se před odletem, na začátku, jednou v průběhu, na konci a po příletu. Vždy jsem byl negativní, ale třeba Slovák Ivan Jakeš byl dvakrát pozitivní, a tak do závodu nemohl. To je neštěstí.
Znovu vylepšit postavení, to bude váš cíl pro Dakar 2022?
Jednoznačně. Chci sehnat partnery a investovat do vylepšení svých navigačních schopností, abych byl příští rok zase lepší. Během sezony plánuji odjet všechny závody motokrosového mistrovství České republiky. A k tomu se budu průběžně chystat i na Dakar.
