Jisté je, že Česko už bude Lébl reprezentovat výhradně v rámci plážového volejbalu, do šestkového národního celku se někdejší reprekapitán už nevrátí. A že na příští čtyři roky chce vsadit na stabilitu v podobě neméně proslulého smečaře Petera Pláteníka.
Zápasovou premiéru si pár Lébl - Pláteník odbude na pražské exhibici Akrády Open ve středu 16. května. Jaký debut to, Martine, bude?
Myslím, že je to v podstatě ideální vyplnění mezi šestkovou sezonou a časem, který nám zbývá před sezonou na písku. Velké akce se v poslední době přestěhovaly z center měst jinam, do beachových areálů a vás novináře to pak nezajímá, protože je to daleko a není tam žádná atmosféra, takže ten turnaj má rozhodně smysl. Přijde se podívat hodně lidí.
Vás na začátek čeká souboj s Janem Štokrem a Alešem Holubcem. Přijímáte roli favoritů?
Uvidíme, Honza Štokr má za sebou další výbornou sezonu, bude to proti němu těžké. Ale když potrénujeme, měli bychom je porazit. A pak bychom si měli ve finále zahrát proti Benešovi s Kubalou. To je výzva, oni hrají výborně, jsou vysoko v žebříčku a určitě by byli velkým favoritem.
Blíží se i turnaj Světového okruhu v Praze na Štvanici. Zúčastníte se ho?
Žádali jsme kartu, bohužel nám nebyla udělena. Budeme se muset zúčastnit kvalifikace. Je to škoda, byla to možnost, jak získat body do žebříčku. Organizace FIVB přitom letos uděluje divoké karty těm, kteří nemají žádnou šanci na olympiádu, nechtějí do souboje o volná místa zasahovat. Takže z tohoto pohledu jsme ideální kandidáti, protože začínáme. Doufejme, že nějaká přijde.
Znáte už svůj letní program?
Po exhibici v Praze se přesuneme do Říma na čtrnáct dní či tři neděle na soustředění a uvidíme, jak dopadne naše žádost o divokou kartu v tamním turnaji. Pak se budeme účastnit různých CEV challengerů a budeme trpělivě sbírat body.
Jak bude vaše italská příprava vypadat?
Budeme trénovat s italským národním týmem. Je tam spousta možností a spousta trenérů. Zároveň se trénuje u moře, se sluníčkem a s větrem. To je zapotřebí a tady v Čechách to není. Bude to minipříprava, co beachaři normálně dělají v březnu dubnu, my si odbudeme v květnu.
Proč jste se dali dohromady právě s Peterem Pláteníkem, dalším specialistou na šestkový volejbal?
Půjde i o zkušenosti z týmu. Letos nebylo co řešit, já měl v minulých letech zkušenosti s beachařema. Člověk si musí sedět i mimo hřiště a to prostě nějak nefungovalo. Myslím si, že z tohoto pohledu bude náš tým silnej. Myslím, že tam nebude hrozit nějaký rozchod po dvou letech.
A o vaše dlouhodobé ambice v plážovém volejbalu?
Letošní rok je výjimečný, je tu olympijská kvalifikace, olympijské hry. Ale my se budeme především sehrávat. Chceme objíždět turnaje, uvidíme, na které se dostaneme a jaké nasbíráme body. Uvidíme, jestli nám to půjde. Samozřejmě bychom rádi v příštích letech hráli spolu, ale to ještě budeme řešit.
Máte v delším horizontu ambici probojovat se na olympiádu v Riu. Inspirací vám mohou být sedmatřicetiletí Beneš s Kubalou...
Nechtěl bych, aby to vyznělo, že jedeme na olympiádu do Ria. To ne. Ale někde vzadu ta myšlenka zasunutá je. Na písku se dá hrát i v o dost vyšším věku. Ovšem ta myšlenka je hodně malá, žádné cíle si neděláme. Zvažovat budeme až podle toho, jak se nám bude dařit.
Reprezentace v klasickém volejbalu má nového trenéra - Nizozemce Stewarta Bernarda. Přemlouval vás k návratu?
Já jsem reprezentaci opustil asi před třemi lety po dost těžkém zranění a operaci kyčle. Všechny důvody dohromady už nedávají možnost, že bych se do národního týmu vrátil. Budu se teď snažit co nejlíp reprezentovat Českou republiku v beachvolejbale.
Krátce se zastavme u klubové sezony. Jak hodnotíte letošní rok v Roma Volley?
Skončili jsme na sedmém, osmém místě. To hodnotíme v podstatě neutrálně. Tým mohl mít lepší výsledky, ale konkurence je veliká, takže to mohlo dopadnout i hůř. Je to takový zlatý střed.
