I vy jste prožil hodně úspěšný rok. Jaký moment byl pro vás nejlepší?
Asi to, že jsem se nominoval na olympijské hry do Ria. Samozřejmě titul mistra světa mezi dospělými je taky parádní, ale olympiáda je můj dětský sen.
Takže je zbytečné se ptát, na kterou akci se nejvíc příští rok těšíte, že?
Samozřejmě na Rio.
Jak jste na tom s olympijskými hrami teď, už na ně myslíte každý den?
Ne, vůbec, právě naopak. Snažím se na to vůbec nemyslet, abych se tím moc nestresoval a mohl se naplno věnovat tréninku. Ale musím přiznat, že už jsem měl asi dva sny o olympiádě, což jsem se až divil, jak se mi o tom může zdát. Takže někde vzadu v hlavě prostě je, ale snažím se na to myslet co nejmíň. Věřím, že až se olympiáda bude blížit, tak mi to do hlavy půjde úplně samo a ani nebudu muset chtít, aby mi to tam šlo.
Stává se vám často, že se vám zdají sny o sportovních událostech?
No ani ne, ale teď o té olympiádě se mi fakt zdálo dvakrát od té doby, co jsem se na ni dostal.
A co že se vám zdálo?
To je tajemství. Poprvé to byla úplná blbost, sice jsem poznal, že to bylo Rio, ale jinak nic. Podruhé už jsem závodil, ale nepamatuju si, jak to dopadlo.
Letos jste se do Ria podíval, bude to během olympijských her výhoda?
Byl jsem i letos na jaře v Miláně (kde se stal mistrem světa na pětistovce), takže jsem vděčný za to, že jsem se dostal i do Ria. Procestoval jsem i různé atrakce Ria, takže už mě během olympiády nebude nic takového lákat a budu se soustředit jen na sport.
Plánujete i nějakou změnu v přípravě?
Ještě jsem nic nového do přípravy nezařadil, jedu osvědčený trénink. Trošku maličko pozměníme asi ten úplný konec, říkal táta s dědou, oni to mají v hlavě. Bohužel už asi nepojedu svěťák v kategorii do 23 let.
Jak to u vás funguje, když něco chcete jet a otec s dědou ne?
Hodně věcí nechávají na mně, a pokud něco chci jet, tak to stejně pak jedu.
Platí tedy, že na olympiádě chcete jet 200metrovou trať i kilometr?
Určitě. Zkusil bych toho i víc, ale to nevím, jestli se mi podaří.
Myslíte, že je reálné, abyste na jedné olympiádě vybojoval dvě zlaté medaile jako Martin Doktor před vámi?
Podle mě je to skoro nereálné. Ve světě jsem jediný, který jezdí kilometr i dvoustovku, takže těžko říct. Na dvě zlaté medaile, to by musel být naprostý zázrak. Hlavní disciplína bude kilometr, ale jak jsem si teď dokázal, tak i tu dvoustovku umím jen z tréninku na kilometr, takže budu chtít být nejlepší na kiláku i na dvoustovce.
Co jste říkal na vodu v Brazílii? Hodně sportovců si na ni stěžovalo, že byla znečištěná.
Můj první pohled byl v pohodě. Barvou si myslím, že je podobná třeba Vltavě nebo Labe. Plavou tam řasy, které se chytají na kormidla, což je samozřejmě špatné. Všichni doufáme v to, že s tím něco udělají, aby byly závody co nejregulérnější.
Pojďme na chvíli k Vánocům. Co by pro vás byl nejlepší vánoční dárek?
Musím říct, že mám dost štědré rodiče. K Vánocům mi asi žádný nejlepší sportovní dárek nenadělili, dali mi ho v průběhu roku. Nejlepší asi byla loď a pádlo.
Český kanoista Martin Fuksa finišuje v závodě na 500 metrů na MS v Miláně.
A ideální oslava Silvestra?
Já jsem dost rodinný typ, takže svátky, které můžeme oslavit v rodinném kruhu, mám hodně rád. Když jsem byl mladší, tak jsem samozřejmě i chodil třeba s kámoši ven, ale čím jsem starší, tím jsem zase radši s rodinou. Silvestr strávíme doma, pak půjdeme ven bouchnout nějaké petardy.
Jak jste na tom teď o Vánocích s tréninkem?
Prosinec máme takový odpočinkový měsíc. Neznamená to, že netrénujeme vůbec, ale tréninkové dávky jsou maličko lehčí. Jinak jedeme furt.
A co jídlo během Vánoc, musíte si ho hodně odpírat?
To je úplně nejhorší. Po cukroví není váha úplně v pohodě. Snažím se to hodně, hodně omezovat, ale někdy to přece jenom ochutnám, protože mamka ho dělá hodně dobré. Ale snažím se tréninku dát i tak maximum.
Které máte nejradši?
Když jsem byl malý, měl jsem nejradši vosí hnízda a rohlíčky. Teď mám nejradši, když máma dělá nějakou suprovou esíčkovou roládu, na ní ujíždím hrozně.
Jaké to vůbec je být na galavečeru Sportovce roku, když nejste v elitní desítce?
Jsem taková černá ovce tím, že nejsem mezi deseti. Připadám si trošku trapně, ale jsem samozřejmě rád, že jsem vyhrál čtenářskou anketu a že se o mě někdo zajímá. Budu se snažit, abych tady jednou seděl mezi těmi hvězdami v nejlepší desítce.
Příští rok po Riu?
Rád bych.
