„Už jsem to spatřil několikrát, ale ty slavné chvíle stojí za to,“ prohlásil dvaadvacetiletý svalovec.
Takže vás ty záběry nikdy neomrzí?
Asi ne, protože je prima, když někdo vyhraje olympiádu, a Martinovi se to povedlo hned dvakrát. A ještě ve stejných disciplínách, v jakých jsem loni získal medaile já! A vlastně i předloni... Představuju si, že to na olympiádě jednou vyjde i mně, s odstupem let pak přivedu na podobné vyhlašování svoje děti a ty by na to koukaly jako já teď. Budu se snažit, aby to tak bylo.
Olympijské hry jsou naplněním vašich snů - připomenete si ještě období před Londýnem 2012, kdy jste v evropské dokvalifikaci ve větrné Poznani v devatenácti letech těsně neuspěl?
Ty jo... Samozřejmě to v hlavě mám, ale nepřipomínám si to, snažím se žít tím, co je teď. Myslím, že za ty téměř čtyři roky už jsem úplně jinde a doufám, že to v Riu předvedu.
Pravda, rozdíl mezi Martinem Fuksou tehdy a nyní je velký. Mohl jste tenkrát očekávat, že se tak rozjedete?
To nevím, ale když už jsem si řekl, že kanoistiku začnu dělat, tak jsem věděl, že ji chci dělat naplno. Říkal jsem si, že po tátovi nějaký talent asi mám, takže by z toho mohlo něco být. Samozřejmě jsem nemohl tušit, že po třech letech budu mistrem světa nebo něco takového, ale na olympiádu jsem se chtěl za každou cenu dostat. A že se mi to na kilometru povedlo, to je paráda, protože se zúročila dřina z tréninku, dodržování životosprávy a podobně. Doufám, že to tak bude pokračovat.
Teď už máte olympiádu jistou - nebyl by to příliš malý krůček, splnit si tenhle cíl?
Moje cíle už jsou samozřejmě jiné. Když budu zdravý, do Ria bych měl jet. A teď mám cíl, nebo spíš takovej sen... Ten je přece jasnej.
Tak ho vyslovte.
Ne, to nemůžu.
Jste pověrčivý?
Jo, dost. Hrozně. Ale chtěl bych tam předvést, co budu mít natrénováno, a pak být spokojený s výkonem i výsledkem. Taky doufám, že to nebude moje poslední olympiáda.
Pomáhá vám, že se daří celé kanoistice, tedy i slalomářům?
Jsem rád za každý úspěch, je to výhoda i pro mladou generaci, která díky našim výsledkům může mít lepší podmínky. Nejvíc si ale všímám svojí cesty, jinak to nejde. Nemám myšlenky na nic jiného, chci uspět.
Na olympiádě budete startovat na kilometru a také na dvoustovce. Neříkal jste nedávno, že byste chtěl zkusit i kilometr na deblu?
Rád bych jel všechny tři disciplíny, jiné kanoisti v programu nemají. To je taky takový sen.
S kým byste jel? S mladším bratrem?
Možná, jenže Petr je ještě junior, je mu osmnáct. A možná s někým jiným.
Jenže na deblkanoi reprezentují zkušení Jaroslav Radoň s Filipem Dvořákem, kteří na jaře pojedou evropskou olympijskou dokvalifikaci...
Já vím, že je tenhle nápad asi dost ztřeštěný. Ale kdybychom na deblu vyhráli domácí kontrolky, které Radoň s Dvořákem nepojedou, mohli bychom je potrápit třeba na Světovém poháru v Račicích. Ale je to fakt jen myšlenka.
Jste známým odpůrcem alkoholu - čím jste si připil na Silvestra?
Doma s rodinou a přítelkyní dětským šampaňským, já fakt vůbec nepiju. Ale mám rád petardy, tak jsem jich před domem pár bouchnul. Jako malej jsem to strašně žral, tak v tom pokračuju, i když to kvůli sousedům nepřeháním.
V neděli jste absolvoval Jizerskou padesátku, byť v její zkrácené podobě. Byl jste hodně zničený?
Ani ne, vždyť to bylo jen šestnáct kilometrů. Byl jsem v euforii, klidně bych si dal i celou padesátku. Když máte dobře namazáno a ve sjezdu pár lidí předjedete, tak je to perfektní. Skoro jako kanoistika.
