Bolavé koleno? Nemoc dlaždičů a kanoistů. To se mezi vodáky traduje od nepaměti. Právě takové onemocnění postihlo před necelým měsícem Martina Fuksu. Mladíka, který uprostřed června oslnil dělovým startem mezi kanoistickou elitou: na seniorském mistrovství Evropy v Portugalsku vyhrál kilometr i poloviční trať, což se dosud v historii české kanoistiky nikomu nepodařilo.
Navíc tam na kilometru porazil Maďara Attilu Vajdu i Němce Sebastiana Brendela, olympijské vítěze z Pekingu a Londýna. V tu ránu se o něm začalo hovořit jako o nástupci Martina Doktora, dvojnásobného olympijského vítěze z Atlanty 1996 a sběratele dalších medailí.
Po šampionátu dospělých v Portugalsku ještě v závěru června stačil přivézt zlato a stříbro z ME do 23 let v Poznani, jeho další kroky však osud naplánoval jinak.
"Po čase se lékaři shodli, že bych v Kanadě mohl závodit, protože základní problém už se zdál vyřešený. Pro jistotu jsme s reprezentačním trenérem Pavlem Hottmarem zrušili start na dvoustovce, ale do kolena se dostal zánět a kvůli bolestem jsem nemohl jet ani kilometr. Nemělo cenu riskovat dalším zatížením kloubu, nemohl jsem ani klečet," přibližuje dvacetiletý kanoista svoje patálie.
Nejhorší chvíle prožíval v Kanadě při finálovém závodě na kilometru. "Bylo to zvláštní - člověk ví, že za normálních okolností by patrně bojoval o zlato, ale najednou to nešlo. Vyhrál Bělorus Pjatrov, kterého jsem předtím v Poznani jasně porazil," pokyvuje hlavou závodník, kterého doma v Nymburce vypiplal "rodinný tým" - jeho děda Josef je bývalý vodák a trenér, a otec Petr, bývalý reprezentant, je koučem v pražské Dukle, jejímž členem je i Martin.
Trenér: Když to stihne, má na medaile
Hned po úterním příletu mířil znovu za lékaři, kam opět dochází denně. "Ve středu mi pan primář v pražském Centru pohybové medicíny řekl, že po vytažení hnisu koleno začíná vypadat dobře, jen to chce ještě čas. Začal jsem brát další antibiotika, ale příští týden bych snad mohl na vodu," říká s nadějí v hlase, neboť také jeho cílem je vrchol sezony - seniorské mistrovství světa, které se uskuteční v Duisburgu na přelomu srpna a září.
"To by ještě nebylo pozdě," reaguje reprezentační kouč Pavel Hottmar. "Martin sice už čtvrtý týden nemůže na vodu, ale kdyby začal po neděli trénovat bez omezení, výpadek by dohnal. Věřím, že v takovém případě by v Duisburgu usiloval o medaile, což by za normálních okolností byla samozřejmost, s ještě pozdějším návratem k přípravě by to ale smysl nemělo. Jen by se trápil," dodává.
Fuksa, talent, na jaký česká rychlostní kanoistika po odchodu Martina Doktora čekala dlouho, zůstává optimistou. "Na vodě jsem sice netrénoval, ale denně chodím do posilovny nebo jezdím na trenažéru. Děda s tátou říkají, že mi ta pauza může dokonce prospět, protože mám hodně natrénováno a vlastně je to jakýsi odpočinek. Možná mě tím uklidňují, ale nemyslím, že by to byla úplná blbost. Holt to teď bude závod s časem," přemítá.
Ani on však nechce nic lámat přes koleno. "Do Duisburgu pojedu jen ve chvíli, když budu cítit, že tam můžu něco zajet. Odjet nepřipravený by bylo k ničemu," má jasno.
