Díky tomu momentu se na letošní oberhofské závody Světového poháru bude kromě mlhy vzpomínat také jako na ty, ve kterých se Martin Fourcade otočil k Norům čelem.
Sobotní stíhačka biatlonistů se zrovna blížila do finále.
Francouz přijel na závěrečnou střelbu, se kterou si bez větších potíží poradil. Místo aby pak zamířil nejkratší cestou k cíli, on udělal něco, co by si asi nikdo další nedovolil.
I respect, I fight, I suffer, I doubt but I don’t fear ! #67 Je respecte, je me bats, je souffre, je doute mais je n’ai pas peur! https://t.co/GUlk36iZgB
Otočil se směrem ke svým třem norským pronásledovatelům, kteří zrovna začínali pálit – bratrům Johannesi Thingnesi a Tarjei Böovým a Emilu Hegle Svendsenovi.
Před dvaadvaceti tisíci diváků se každému z nich postupně podíval do očí, než ze střelnice odjel – za 67. triumfem.
Svým norským rivalům jasně vzkázal: „Já, král Martin, jsem tady šéf.“
Tak já se bojím, jo?
Co tím sledoval? Vysvětlení si 29letý Francouz nechal na tiskovou konferenci.
„Slyšel jsem, že Emil (Hegle Svendsen) řekl v norské televizi, že se Norů bojím. Budu diplomatický, mám k nim velký respekt, ale určitě se jich nebojím. Tohle byla má odpověď,“ pousmál se Francouz už v obležení norských bratrů.
Ti se na sebe podívali a jen se culili.
„My a věřím, že i Martin, se snažíme vždycky něco nabídnout publiku. V tak sledovaném prostředí už to není jen sport, ale i zábava. Nikdo to nebere nijak zle,“ ujišťoval třetí Tarjei Bö.
Vždyť mohli být v sobotu spokojení všichni.
Zatímco norské duo se na pódiu pro tři nejlepší sešlo poprvé od Světového poháru v Ruhpoldingu před dvěma lety, k Fourcadovi se triumfem v druhodivizním IBU Cupu přidal jeho bratr Simon.
TAK JÁ ZASE JEDU. Martin Fourcade poté, co se na střelnici otočil na své norské soupeře.
„Naši už doma určitě vztyčují vlajku, tahle rodinná bitva pokračuje. Těším se, až se Simon zase vrátí do Světového poháru,“ hlásil na tiskové konferenci Tarjei.
Mezi norskými bratry nyní většinou ten druhý. „A to je problém. Vždycky, když jsme spolu na pódiu, Johannes mě porazí. Nemáte nějaký tip, jak to změnit?“ tázal se v dobré náladě Tarjei novinářů. „No tak, přece už jezdíte s biatlonem deset let.“
Odpovědi se přesto nedočkal.
Bratrský vzájemný souboj se v sobotu rozhodl až při závěrečné střelbě, ve které byl Johannes rychlejší. „Trochu to připomínalo kočku s myší, jako když střílíme doma,“ srovnával ten mladší. „A on zase ukázal, že je lepší,“ štvalo na oko staršího Tarjeie.
V jejich podání je biatlon zábava. Zábava, při které ale sám Fourcade možná cítí, že se na jeho trůn čím dál víc tlačí ten nebo onen Nor. Letos mu navíc dospěl možná vůbec největší soupeř vůbec – právě Johannes Bö.
Už tolikrát musel v aktuální sezoně Francouz říkat fráze, na které nebyl zvyklý. Tedy: „Dneska jsem byl bez šance.“ Nebo: „Na závěrečné střelbě to nebylo o tom, jestli já udělám chybu, ale o tom, jestli ji udělá on.“
A to je na jeho vkus až přespříliš.
Jak dlouho vydrží na trůnu?
Říká se o něm, že na střelnici pálí tak rychle, jak je zrovna potřeba. Když potřebuje zrychlit, zrychlí, když mu stačí pomalejší a přesnější střelba, zpomalí. V minulosti se totiž vždycky mohl spolehnout na své fyzické dispozice – na trati býval nejrychlejší.
Až do letošní sezony, ve které ho na lyžích drtí mladé „Béčko“, jak se oběma Norům přezdívá. „Johannes je největší talent, jakého kdy Norsko mělo,“ řekl před časem legendární Ole Einar Björndalen.
No a jelikož kromě ultrarychlého běhu přidal mladší Bö letos i velice slušnou střelbu, má se král Martin co ohánět, aby svůj trůn uhájil. Jinak z něj bude vyhozen.
On se přitom odmítá vzdát. Spíš naopak, tlak ho posiluje. Ve Světovém poháru má i v této sezoně nadpozemskou bilanci, vždyť nedojel hůř než třetí. Co do počtu vítězství nad ním ale jeho vyzyvatel vede 5:4.
Lehkou ironií je, že mužem v pozadí, který stojí za vzestupem střelby Johannese Bö, je bývalý Fourcadův trenér Siegfried Mazet. Ten změnil strany v květnu roku 2016 a od té doby z jeho přítomnosti Norové těží.
Ne vždy to však funguje. V 24letém Johannesovi se stále občas projeví jeho nevyzrálost, stále mu chybí zkušenosti. Projevilo se to i v Oberhofu, kde byl patrný rozdíl mezi chytrou a čistou strategií Francouze a tou nerozvážnou Böa. „Dal jsem si na čas, abych všechno trefil,“ přiznal poté Fourcade.
I mladý vyzyvatel pak uznal: „Měl jsem být pomalejší a trochu si to jistit. Ale příliš jsem se zaměřil na rychlost střelby.“ I to však dělá šampiony – umět zpomalit ve chvíli, kdy si to situace žádá.
Jak dlouho Fourcade udrží mladého Böa za svými zády?
V tuto chvíli těžko odhadovat. Francouzovi situaci neusnadňuje ani fakt, že se momentálně musí bránit norské přesile. I na tu už je však z předchozích sezon zvyklý.
Svůj trůn norskému vyzyvateli jen tak lehce nepřepustí.
