Není to bláznivá ambice. V biatlonu má Fourcade jasnou běžeckou převahu, z níž pramení jeho triumfy. V sobotním sprintu dvakrát minul, přesto vyhrál o víc než 50 sekund!
I proto nyní hledá nové výzvy. Chce se dál zlepšovat, a tak pátrá po konkurenci, která by ho vyhecovala k maximálním výkonům. „Nechci, aby to znělo neuctivě vůči soupeřům. Ale po čtyřech vyhraných Světových pohárech v řadě potřebujete něco nového,“ citoval ho Le Monde.
Kvůli tomu Fourcade oživil touhu utkat se s nejlepšími běžci na lyžích.
Už si to zkusil dříve - v roce 2012 nastoupil k úvodnímu závodu SP v Gällivare, ale skončil až na 48. místě. Loni se chtěl běhu znovu intenzivněji věnovat, ale prodělaná mononukleóza ho v přípravě zbrzdila.
A tak obnovenou běžeckou premiéru ve Světovém poháru zažil až koncem letošního listopadu. V Kuusamu nastoupil nejprve do sprintu, v závodě klasickou technikou však neprošel kvalifikací, umístil se na 95. pozici.
Poté si zkusil ještě volnou desítku, kde toužil po umístění v top 10, dojel ale na 22. místě.
„Byla to dobrá zkušenost, i když jsem doufal, že si povedu lépe. Ale okolnosti mi nepomohly, měl jsem vysoké startovní číslo, trať už nebyla v ideálním stavu a běžel jsem sám, daleko od nejlepších. Navíc mám málo závodních zkušeností. Ale chci se vrátit a dokázat, že mám na víc,“ řekl.
Tím spíš, že jeho sny nejsou skromné. Rád by se v běhu zúčastnil i příští zimní olympiády v Pchjongčchangu. A ideálně bral medaile nejen v biatlonu... „Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nikdy nenapadlo. Ale je to tak daleko...“
V představách ho krotí i Stéphane Bouthiaux, kouč francouzských biatlonistů. „Získat medaile v obou disciplínách bude komplikované. Možná v běžecké štafetě, ale v individuálních závodech...?“
Nemožné to však není. Fourcadovi je teprve 27 let. Stále se zlepšuje.
A motivace dokázat stále víc mu nechybí.
