Jediný český profesionální vodní pólista přestoupil do katalánského klubu před letošní sezonou. Hraje španělskou ligu, španělský pohár i Evropskou ligu. A ve všech má jeho tým jasné zadání. Být nejlepší.
„Jsem tady jedním ze třinácti vyrovnaných hráčů. Ale hraju dost. Tady nepotřebují hráče učit, ale chtějí, aby jim pomohl,“ líčí Faměra, se kterým jsou v týmu kromě Španělů i dva Srbové nebo Maďar.
Jeho cesta do velkého světa póla začala netradičně. Přes slovenské Košice. Právě tam odešel ve dvaceti letech ze Strakonic a tři roky hrál. Začínal na pár minutách za zápas. Postupně se vypracoval v klíčového hráče sestavy.
„Když jsem odcházel do Košic, o vodním pólu jsem věděl málo. Košice tenkrát získaly nového sponzora. Stáhly si všechny slovenské reprezentanty ze zahraničí. A já se měl od koho učit. Navíc, když se v Košicích řekne vodní pólo, každý ho zná. Když se hrálo, bylo hlediště nabité a přenosy běžely i v televizi,“ připomíná období, které zažil před pár lety.
Když jel za svojí sestrou Karolínou do francouzského Nice na návštěvu, ptal se v tamním klubu, jestli nehledají obránce. A hledali. Po třech letech ve Francii už se pak sám ptát nemusel. Loňský rok strávil v Berlíně, v nejlepším německém klubu. A i když měl smlouvu i na sezonu současnou, vyslyšel nabídku z CN-Atlétic Barceloneta. V uplynulé sezoně třetího nejlepšího celku Evropy.
Zatímco v Česku je vodní pólo na okraji zájmu, za hranicemi to neplatí. „Ve Francii jsou hlavními centry Montpellier nebo Marseille. Nice, kde jsem hrál, je třetím nejlepším klubem,“ popisuje. „Ale když jsem byl v Berlíně, na evropské zápasy chodily třeba dva tisíce lidí. Na německou ligu méně a podobné je to i ve Španělsku. Evropské zápasy hlediště zaplní. Liga už méně.“
Do zahraničí odešli další dva hráči
Ale i hráč v tamním ligovém mužstvu se dokáže pólem uživit. „Nedá se to srovnávat se španělským fotbalem. Mají tady takovou politiku, že jedno procento všech sponzorských peněz, co jdou do fotbalu, rozdělují na ostatní sporty,“ vysvětluje Faměra.
„Ale myslím si, že s platy ligových fotbalistů v Česku se to srovnávat dá,“ upřesňuje Faměra, který od klubu dostal byt deset minut pěšky od plaveckého stadionu v barcelonské čtvrti Barceloneta.
V evropské lize zatím hrál jeho tým dva zápasy. Oba vyhrál. Vrchol sezony ale ještě přijde. Klubový až na jaře, kdy se hraje Final Six nejlepších evropských klubů. A reprezentační v lednu, kdy je mistrovství Evropy v Bělehradě.
Na něj se Martin Faměra podívá. Ovšem ne s českým výběrem, ale s reprezentací Slovenska, kde už čtyři roky hraje. Vedle českého má totiž i slovenské občanství.
„Mistrovství světa nám uniklo o jeden prohraný zápas. Na Evropě máme ve skupině Černou Horu, Nizozemsko a Španělsko. Zahraju si tak proti většině svých současných spoluhráčů,“ usmívá se Faměra s tím, že ambice je těžké odhadovat. Nizozemsko by měli Slováci porazit a se Španělskem se budou rvát o druhé místo.
Už při svém působení ve slovenských Košicích byl Martin Faměra jediným českým profesionálem ve vodním pólu. A to stále trvá. I když letos odešli do zahraničí další dva hráči Strakonic. Tomáš Kopenec do francouzského Nice a Marek Janeček do Německa. První je ale zároveň studentem a druhý vedle póla ještě pracuje.
V Barceloně má Martin Faměra smlouvu na dva roky. A rozhodně ji plánuje dodržet. „V současné době hraji v klubu, který se pohybuje mezi pěti nebo šesti na podobné úrovni v Evropě, a několik let bych se na téhle úrovni chtěl ještě udržet. Pak je ještě jeden klub, který ční nad ostatními, a to je italské Pro Recco. Ale tam se dostat, to už je hodně o náhodě,“ říká Faměra.