Původně nepředstavitelný cíl postupem času získával jasnější obrysy a příští rok v létě se Markéta Pechová skutečně ponoří do chladných vln mořské úžiny mezi Francií a Anglií. „Řekla jsem, že to bude v mých čtyřiceti letech, a tak to musím splnit. Už mám zaplacený termín na srpen 2019,“ říká liberecká dálková plavkyně.
Přeplavat Lamanšský průliv je bájnou sportovní metou, kterou dosud zdolaly přes dvě desítky Čechů. Jako první František Venclovský v roce 1971, Yvetta Hlaváčová dokonce drží ženský rekord časem 7:25:15.
Na listinu úspěšných plavců by v příštím roce mohlo přibýt jméno další české ženy. Je tady ovšem jedna podstatná okolnost: Markéta Pechová nemá pravou nohu, přišla o ni ve dvanácti letech kvůli vážné nemoci.
K dálkovému plavání se dostala přes atletiku. Téměř každý víkend je někde na závodech a doma už má hezkou řádku medailí. Její nejoblíbenější tratí je 10 kilometrů. Zásadně však nezávodí s hendikepovanými, ale se zdravými sportovci, byť je oproti nim ve fyzické nevýhodě.
Markéta Pechová z Liberce patří k předním českým dálkovým plavkyním. Ročně v rámci tréninku uplave zhruba 1500 kilometrů v bazénu i venku, teď je v plné přípravě na zdolání kanálu La Manche, které si naplánovala na příští léto.
„Kdybych měla obě nohy, tak jsem určitě rychlejší. Musím to tedy vynahradit dobrým plaveckým stylem. Těžím z toho, že mě voda dobře nese,“ usmívá se Pechová. „Musím říct, že přístup pořadatelů, oddílů i plavců je super, za což jim děkuju. Vždycky se mě někdo zeptá, jestli nechci pomoct, v dálkovém plavání není vůbec žádná rivalita,“ pochvaluje si. Na závodech má úplně stejné podmínky jako zdraví plavci, jen ji pouštějí do vody dřív, aby ji dav nesmetl.
Přeplavat kanál La Manche, to chce ovšem mimořádně tvrdý trénink, výdrž a odolnost vůči chladu. To všechno Markéta Pechová má. Ročně naplave zhruba 1500 kilometrů. V zimě v libereckém bazénu, po zbytek roku ve vodních nádržích v okolí. „Teď zrovna trénuju na Kristýně u Hrádku nad Nisou. Ale voda už je dost teplá, tak se asi přesunu na Černou Nisu. V květnu jsem byla na soustředění na Mallorce a tam byla voda ledová, což k tréninku potřebuju. Ve vodě je každý stupeň dolů opravdu hodně znát,“ upozorňuje.
V oddílu Slavia Liberec se o ni starají dva trenéři, k ruce má i kondičního kouče, fyzioterapeuta a nutriční poradkyni. V přípravě na velký výkon nechce nic nechat náhodě. „Dokonce jsem v práci změnila místo, abych mohla mít poloviční úvazek a měla dost času na trénink,“ říká plavkyně, kterou můžete potkat za pultem recepce na libereckém krajském úřadu.
Původně chtěla před zdoláním La Manche také ztloustnout - to aby lépe čelila chladným proudům ve zrádné úžině. „Ale nejde mi to, i když jím hodně,“ krčí rameny. „Tak jsem si nakonec řekla, že to nebudu dělat násilnou formou a zůstanu, jaká jsem. Studená voda mi nevadí a budu se co nejvíc otužovat.“
Přeplavat slavný kanál La Manche není levná záležitost. Musíte si najmout speciální loď s posádkou, která je podmínkou uznání výkonu. Jen tahle věc stojí asi 100 tisíc korun, celkově jsou náklady trojnásobné. „Něco už mám, něco zaplatí sponzoři, ale celou částku ještě pohromadě nemám,“ řekla. „Hlavní bude se pořádně připravit, chtěla bych La Manche zdolat do patnácti hodin. Bude to pro mě vyvrcholení sportovní činnosti, pak už nebudu v tréninku dřít tolik.“
