Štafeta tedy byla z vašeho pohledu i dobrým testem formy?
No... Střelba s jediným dobíjením je docela v pohodě. Ale doufám, že se tu trochu rozjedu a příště se mi pojede ještě líp.
Přitom už dnes jste byla rychlá, v kontaktu s nejlepšími ženami vašeho úseku a jen 10 sekund za Tiril Eckhoffovou.
Jenže pocitově jsem si tak ještě úplně nepřipadala.
Na vině možná mohla být také kvalita trati. Navíc měkký sníh vy ani celý český tým příliš nemilujete.
Ale musím říct, že dneska to v porovnání se včerejšími šílenými podmínkami na tréninku jakž takž jelo. Jen když jste potřebovali někoho předjet, museli jste si vystoupit z uklouzané stopy - a vedle ní už to opravdu nejelo. Takže ten závod byl o tom zůstat v jedné stopě celou dobu.
I přesto vám dnes předjíždění šlo, na třetím úseku jste za sebe postupně dostala sedm soupeřek.
Jo, bylo příjemné takhle se posouvat, ačkoliv radši bych jela někde víc vepředu, kde bych se až tolik posouvat nemusela. Popravdě jsem ani nevěděla, kolikátá štafetu přebírám (16.), vždycky se snažím udělat si z ní vlastní závod.
Máte pocit, že předchozí příprava na Pokljuce se povedla?
Ta příprava už nás vyloženě spasit nemohla, ale snažili jsme se během ní udělat pro úspěch na šampionátu maximum. Byl to dnes teprve první závod, nakolik se příprava povedla, se ukáže až později.
Šlo o nezvyk, když jste tentokrát přebírala smíšenou štafetu od mužů?
Je mi docela jedno, po kom jí přebírám. Spíš byl nezvyk, že jsem musela jet 7,5 kilometru, což je ve štafetě znát.
Stejnou vzdálenost jezdíte ve sprintu.
No právě. Sprint je v intervalech, líp si při něm určím tempo. Ale ve štafetě se většinou snažím někoho dojet a když v ní mám absolvovat 7,5 kilometru místo navyklých šesti, obtížněji odhaduji, co si můžu na trati ohledně tempa dovolit. Je to takové zrádnější.
Na rozdíl od loňského šampionátu nemusíte hned následujícího dne po smíšené štafetě na start sprintu, dostanete před ním dva dny na oddych. Za to jste ráda, že?
Určitě. Pak máme pro změnu program našlapanější, takže i tahle změna má svá pro i proti. Ale letošní program je každopádně spravedlivější.
Po dosavadním dešti a vyšších teplotách mají před sprintem dorazit silné mrazy, až k minus patnácti. Trpíte na promrzlé prsty?
Mně je zima furt, dokonce i teď chodím v tlusté péřovce, takže to bude pro mě zase boj. Naštěstí horší než předloni v Kanadě to snad nebude.
Jak s takovými mrazy bojujete?
Kroutím rukama, dlouho před startem nosím palčáky, lepím si tejpy na prsty.
(V tu chvíli přijela na stojku čtvrtého úseku Lucie Charvátová a po bezchybné ležce tentokrát musela na dvě trestná kola. „Ajaj,“ reagovala Markéta Davidová. Namísto boje o osmé místo český tým sestoupil na konečnou 11. příčku. „Loni to bylo veselejší,“ vzpomínala česká jednička na bronz z Anterselvy. „No jo, co se dá dělat.“)
