Včera jste si posteskla, že vás tělo bolelo už od druhého kola stíhačky. Dneska to tak nevypadalo.
Dneska mi strašně dobře jely lyže, fakt jsem se na nich jen vezla. Přišlo mi, že jedou snad úplně samy. To poslední kolo už sice bolelo, ale v těch čtyřech předchozích šlo o přijatelnou bolest.
Závodila jste v popředí s Dahlmeierovou, Mäkäräinenovou, Wiererovou a dalšími hvězdami, střílela jste vedle nich. To chtělo odolné nervy, ne?
Já jsem už před závodem věděla, že budu střílet pomaleji. Připravila jsem se na to, že se jimi nesmím nechat úplně strhnout a že si musím střílet pořád to svoje. Nad ničím zvláštním jsem ani nepřemýšlela. V každém závodě se snažím dělat vše, co umím, co nejlíp to jde, a dneska se to povedlo. Takže dobrý.
Markéta Davidová (vlevo) doběhla v hromadném závodě v Anterselvě na druhém místě. Vyhrála Laura Dahlmeierová (uprostřed), třetí příčka patří Němce Hinzové.
Střílela jste o něco rychleji než ve čtvrtek, za 35 a pak i za 32 sekund. To proto, že v hromadném závodě to bylo nutné, pokud jste chtěla bojovat o nejvyšší příčky?
Ne, takhle jsem vůbec nepřemýšlela a upřímně jsem ani nevěděla, že je ta má střelba rychlejší. Nepřišlo mi to. Až po závodě jsem na to koukala v analýzách. Možná mě okolí trochu strhlo, ale na trati jsem to nevnímala.
S výjimkou úvodní sobotní položky za tři, při které byla na vině i nesprávně upravená miřidla, jste všechny ostatní zvládla v Anterselvě velmi dobře a minula v nich dohromady už jen dva terče. Cítíte teď větší střeleckou stabilitu? Nebo jste něco ve vaší střelbě změnila?
Nic extra jsem neudělala. Myslím si, že to může být pořád jen jeden z mých výkyvů, že to je teď dobré a za týden už to zase dobré být nemusí. Neberu to zatím tak, že bych teď měla střílet samé nuly. Každopádně klíčem k nim je víc si v závodě při střelbě věřit, najít sebedůvěru. V tréninku už to jde.
Po čtvrté položce jste dnes vyrážela s odstupem za druhou Němkou Hinzovou. Věřila jste si na ni?
Ze začátku jo. V předchozím čtvrtém kole už vypadala, že toho má dost. Ale potom mi přišlo, že ji vůbec nesjíždím. Tak jsem tomu trochu přestávala věřit. Ale když jsem pak měla Hinzovou v tom posledním kopci už jen těsně před sebou, naopak jsem uvěřila, že z kopce budu mít lepší lyže než ona a že bych jí mohla trochu cuknout.
Stalo se. Byl to váš týden snů?
Určitě. Rozhodně to byl super týden. Teď se jen vypořádat se zkouškami ve škole. První mě čeká zítra v poledne. Budu se muset učit ještě celé dopoledne předtím, do poslední chvíle.
