Výsledky české naděje v Osrblie?
Třiačtyřicátá ve vytrvalostním závodu, čtrnáctá ve sprintu, osmnáctá ve stíhacím závodu a devátá se štafetou.
„Nebylo to takové, jaké jsme si všichni představovali a i já jsem měla jiné představy. Trochu zklamaná jsem, ale vždyť jsem i tak měla skvělou sezonu,“ povídala po návratu domů.
Měla. Jen si to připomeňme.
Už v listopadu napodobila Gabrielu Koukalovou, když coby devatenáctiletá teenagerka ovládla sprint v IBU Cupu, druhé divizi biatlonu.
I díky tomu dostala dvakrát pozvánku do Světového poháru. V Novém Městě ještě 69. místem nepostoupila do stíhacího závodu, v Ruhpoldingu už za 28. příčku brala prvních třináct bodů v elitním seriálu.
TO JE RADOSTI. Vítězná Markéta Davidová po sprintu na mistrovství Evropy juniorů v biatlonu v Novém Městě na Moravě.
Na začátku února pak absolutně ovládla juniorské mistrovství Evropy v Novém Městě, když získala bronzovou medaili ve vytrvalostním závodu a dvě zlaté ve sprintu a stíhačce.
„A to byl můj druhý vrchol sezony. I proto si myslím, že ani nemusím být tak zklamaná, že se mi to mistrovství světa až tak nepovedlo,“ říká.
Většina týmu nemocná
Ještě týden před startem šampionátu trénovala v Jablonci a jezdilo se jí skvěle. „Ani jsem si nepřipadala tak unavená na to, že to byl konec sezony,“ tvrdila. Předminulou sobotu absolvovala ještě dopolední trénink, ale už tehdy cítila, že něco není v pořádku. Odpoledne už ulehla s teplotou. A nebyla sama. Podobně na tom byla většina juniorského a dorosteneckého týmu.
„Biatlon trénuji pětadvacet let, ale že by mi ulehlo vlastně celé družstvo, to si opravdu nepamatuji,“ řekl pro server biatlon.cz trenér juniorů Jindřich Šikola. „Podle tréninků se ještě rozhodneme, zdali všichni nastoupí do vytrvalostních závodů. Zdraví sportovců je stále na prvním místě.“
I proto ze Slovenska ještě před startem kvůli nachlazení odcestovala Anna Tkadlecová. Davidová naopak v pondělí, tři dny před prvním závodem, odjela za týmem do Orsblie. Ne, stále nebyla stoprocentně zdravá. „Ale ono už nebyl čas dávat se úplně do kupy,“ tvrdila. „Možná by mi ty dva dny ještě pomohly, ale jisté to není.“
Místo odpočinku tak už v úterý trénovala a připravovala se na čtvrteční vytrvalostní závod. Trenér Šikola se k jejímu startu příliš nepřikláněl, trochu jí ho i rozmlouval, ale ona byla neoblomná. „Říkala jsem si, že jsem se na to připravovala celou zimu. A když už jsem na místě, tak to přece neproležím,“ vysvětlovala.
Ach ta střelba
Před startem vytrvalostního závodu se usmívala do kamer, když projela cílem, ztratila hlas. Stále doznívající nachlazení a chladný slovenský vzduch udělaly své. „Ale večer už to zase bylo v pořádku,“ ujišťovala.
Běžecky na tom přitom nebyla vůbec zle, na 12,5 kilometrech si připsala pátý nejrychlejší běžecký čas. Byla to střelba, která ji na Slovensku zrazovala.
Šest netrefených terčů znamená ve vytrvalostním závodu šest trestných minut navíc. A to ani se slušným kvapíkem na lyžích nestačilo na lepší než třiačtyřicátou příčku.
A ani v dalších závodech to nebylo lepší.
Ve sprintu Davidová vedla ještě po střelbě vleže. V dalším okruhu už jí ale síly pomalu docházely, na stojku přijela zadýchaná a třikrát minula. „To už se mi dost klepaly nohy z toho, jak byly unavené,“ přiznala po závodě.
V tom stíhacím si následně zopakovala šest netrefených terčů. Navíc si v posledním kole v jednom ze sjezdů ustlala a pohmoždila si obě kolena. Ne, tohle nebylo její mistrovství.
Na svůj Instagram si vyvěsila jeden z internetových příspěvků pod biatlonovým článkem, kde diskutér psal: „Davidovou neskolila viróza, ale slepota. Zase minula 6 terčů.“ Sama k němu připsala: „Pán to dneska vystihl za mě. Není každý den posvícení, možná ani každý týden.“
Jistě, s nejistou střelbou se Davidová potýkala v průběhu celé sezony. V Osrblie jí ale srážely dolů i chybějící síly.
„Možná, že i to nachlazení mohlo na tu střelbu mít vliv, protože jsem na ni přijížděla unavenější, jak mi v každém závodě v posledních kolech docházely síly,“ přiznala. „Ale nechci zase všechno svádět na nemoc, nebylo to nic na umírání. Holt mi ani v jednom závodu nevyšla střelba, to byl kámen úrazu.“
Do Světového poháru už se letos s největší pravděpodobností nevrátí. Teď se chce mladá česká naděje hlavně úplně vyléčit a začít se znovu věnovat vysoké škole, kterou studuje na Zemědělské univerzitě.
„Dokud bude sníh, budu ještě trochu lyžovat. Čeká nás ještě tradiční exhibice v Jablonci, na kterou se těším, a pak už zasloužené volno,“ vypráví.
A v příští, olympijské sezoně?
Šéftrenér A týmu Ondřej Rybář by už ji rád využíval ve Světovém poháru, třeba i ve štafetě. „Ale já bych ještě chtěla zůstat v juniorské reprezentaci s Jindrou Šikolou. Když se mi bude dařit v IBU Cupech, klidně se do svěťáku zase podívám, ale abych jezdila v áčku, na to mám ještě dost času,“ říká sama.
Ne, nikam nespěchá. Sama ví, že jí k elitě chybí vyrovnanější a přesnější střelba. A kdyby se jí přece jen nebývale dařilo?
„Tak se A týmu určitě bránit nebudu,“ ujišťuje. „Ale to je ještě moc daleko.“
